Strana 10
Zdroj je napravo.
Z levé strany ovládací sítě vedou úzké trubky zřejmě rovnou
k boileru…
(Minihra)
Strana 11
„Mám to…“
Strana 12
Náhle mnou projel zvláštní pocit, jakoby kdyby se mělo stát něco strašného,
pokud sepnu hlavní spínač.
Strana 13
Ve stejnou chvíli prolétl mým srdcem výkřik mé dcery,
jako volání povinnosti, která mne donutila zmáčknout ten spínač.
Strana 14
Pomalu jsem stiskl tlačítko.
Celá budová školy se zachvěla, jako bych byl uvnitř obří kosmické lodi.
Celá budova zůstala po tmě, jakoby pohlcená srdcem mé dcery,
která zůstávala ztracená v temnotách.
Strana 15
Věděl jsem, že musím něco udělat.
„Školní nádvoří.“
Dolehl ke mně šepot ze tmy.
Strana 16 (Dveře hodinové věže)
Hodinová věž svou výškou dosahovala k oknům druhého patra školy.
U paty věže byla malá dvířka, dost velká na to, aby jimi v předklonu prošel dospělý.
Strana 17
Dveře se se skřípěním otevřely.
Po otevření na mne dolehl pocit,
jakoby mne věž lákala do svých útrob.
Nemohl jsem tomu vábení odolat.
Když jsem vstoupil, dveře se za mnou s rachotem zabouchly.
Strana 18 (Tma)
Vnitřek věže byl prosycen ošklivým zápachem.
Vzpomínka na úsměv mé milované dcery mi pomohla překonat
odpor a pomohla mi zapomenout na mé obavy.
Strana 19
S klidem jsem položil nohu na první příčku žebříku,
který vedl kamsi do podzemí. V srdci jsem byl poháněn láskou ke své dceři.
Strana 20
Dole byl průchod konečně dostatečně velký i pro dospělého člověka.
Utíkal jsem.
S vírou, že znovu uvidím její tvář, jsem bez povšimnutí proběhl neforemnou hmotou,
nad níž se vznášel pach smrti.
Strana 21
Až vylezu na konci toho tunelu po žebříku, nebude již cesty zpět.
V duchu jsem si znovu zašeptal Cherylino jméno.
Přejít na 5-1
Náhlá změna 5-1
Strana 1 (Dveře hodinové věže)
Dunivé bouchnutí dveří se neslo nádvořím.
"...Kde to jsem?"
Strana 2
Horký, těžký vzduch ovanul mé tváře.
Jediný krátký pohled ve mne vzbudil pocit nejistoty, jako bych se ocitl v naprosto jiném světě.
Kde můžu být? Zauvažoval jsem nahlas.
Strana 3 (Znamení Samaela uprostřed nádvoří)
Když jsem sestoupil po malých schůdcích vedoucích z věže, mé podezření to jen posílilo.
Uprostřed nádvoří byla na zemi načmáraná podivná okultní kresba.
Byly to dva velké kruhy s trojúhelníkem ve svém středu, se spoustou zvláštních znaků okolo.
Strana 4
“Hmm, nepamatuji se, že by to tu předtím bylo.“
Zamumlal jsem si pro sebe.
Rozhodně je to ta samá škola.
Budova i stromy, to vše bylo na svém místě…
Strana 5
Mé tělo se však navzdory tomu otřáslo odporem.
Vzduchem se nesl nechutný zápach, jako když se řeže do hnijícího masa. Jako děsivý přízrak se ten pach vznášel všude okolo, téměř viditelný pouhým okem.
Strana 6
Rozběhl jsem se pryč. Nemohl jsem déle vydržet na tak otřesném místě.
Po nějaké chvíli jsem spěšně rozrazil dveře, vedoucí do budovy.
Ani si už nepamatuji, jak dlouho jsem utíkal.
Možná to byla celá věčnost?
Strana 7
Vnitřní prostory mne překvapily svou hrůzností.
Místo podlahy kovové pletivo, pod nímž zela temná prázdnota…
Krví pokryté zdi…
A bezvládná těla mrtvol, rozvěšená všude kolem…
Jako bych se ocitl v nejhorší noční můře, naprosto odloučen od skutečného světa.
Strana 8
I přese všechno jsem běžel stále dál.
Musím najít Cheryl.
Kovový zvuk mých kroků se rozléhal temným prostorem.
Strana 9 (Stůl s modrými telefony)
A pak jsem otevřel dveře sborovny.
Možná proto, že veřeje nedržely v pantech tak jak by měly, mi dalo nemalou práci dostat se dovnitř.
Když jsem vkročil do místnosti, zamrazilo mne v zádech.
To snad…
Stoly byly rozházené a pokryté rzí, která se jako živý organismus obtáčela kolem celého pokoje.
Na jednom ze stolů stálo několik telefonů.
Přejít na 5-2
Sborovna 5-2
Strana 1
Měl bych...
A ) Zavolat policii.
Přejít na 5-3
B ) Zavolat domů.
Přejít na 5-4
Sborovna 5-3
Strana 1
S mizivou nadějí jsem uchopil sluchátko.
Jak jsem si myslel…
Linka byla odpojena.
Strana 2
Jakmile jsem zavěsil, došlo mi, že to bylo mé poslední možné spojení se světem tam venku.
Snad se mi podaří Cheryl rychle najít, abychom spolu mohli utéct z tohohle šílenství.
Přejít na 5-5
|
