Po boji 2-16
Strana 1 (Harry v kavárně)
"Co to k čertu...
Tohle není sen.
Co se to tu děje?"
Strana 2
Kavárnou zazněla ozvěna tlumené rány, jak jsem udeřil pěstí do stolu.
U mých nohou ležela příšera uprostřed odporně zbarvené louže.
Přejít na 2-17
Harry opouští kavárnu 2-17
Strana 1 (Ulice před kavárnou)
Před kavárnou jsem se rozhodl znovu prozkoumat uličku z dřívějška.
Harry opouští kavárnu 3-1
Strana 1
Nad mlhavými ulicemi krouží temné siluety příšer jako supy pátrající po své kořisti.
Cestou jsem si ujasnil jednu zásadní věc.
Šum rádia reagoval na jejich pohyb.
Strana 2
Čím blíže na mne zrůdy skrz mlhu dorážely, tím hlasitěji rádio dávalo najevo jejich přítomnost.
Přes mlhu a neustálé sněžení bylo dost obtížné rozeznat jejich pohyb všude kolem mne, dohlédl jsem sotva pár metrů před sebe.
Proto jsem byl nesmírně vděčný za jakkoukoliv, byť sebemenší, pomoc.
Strana 3
S neutuchající intenzitou vířily kolem mé hlavy sněhové vločky, snášejících se z nebe v nekonečných spirálách.
Pokračoval jsem hlouběji ulicemi krytými mlhavým závojem, a při každém hlasitějším zašumění kapesního rádia jsem přidal do kroku.
Strana 4 (Ulička)
Veden slabým praménkem vlastní paměti jsem dorazil k uličce, kde jsem naposledy Cheryl zahlédl.
Tíživá atmosféra se z toho místa vytratila a vystřídal ji jen sníh a světlo pableskující v mlze
Strana 5
Prošel jsem uličkou, končící po pár metrech vysokým plotem.
Strana 6 (Sketchbook)
Na konci uličky se na zemi válel sešit, jakoby ho tu někdo záměrně upustil. Připadal mi povědomí.
Na přebalu byla nakreslená má podobizna, kterou malovala Cheryl.
Strana 7
"Určitě je její..."
(Otevírá sešit)
Strana 8 (Otevřený sešit)
Otevřel jsem ho.
Uvnitř bylo červeným inkoustem napsáno:
"Do školy"
Strana 9
Podél Levinské ulice jsem prošel dveřmi jednoho z domů, u jehož vchodu stála psí bouda, a zamířil ke škole.
Okolí se náhle ponořilo do naprosté tmy, kterou pableskovala jen baterka na mé hrudi, osvětlující podivnou scenérii těchto neznámých ulic.
Kapitola 4
Vstup na pozemky základní školy 4-1
Strana 1 (Vchod do školy)
Prošel jsem kolem uvítací tabule na pozemky základní školy. Když jsem otevřel dveře hlavní budovy, uvnitř mne přívataly prostory snad ještě temnější, než ulice venku.
Strana 2
Je dost pravděpodobné, že ten vzkaz "do školy" napsala Cheryl.
Ale nemohu si být jistý, zda tady doopravdy je.
Bohužel nemám žádná jiná vodítka, která by naznačovala, kde bych měl hledat.
Strana 3
Mapa vnitřních prostor školy byla u vchodu připíchnutá zrezivělým hřebíkem.
Spěšně jsem ji strhl ze zdi, zastrčil do kapsy a opřel se do těžkých vstupních dveří, které vedly do školního vestibulu.
Strana 4 (Školní chodba)
Halou se rozléhal pouze zvuk mých kroků a skřípění podlahy…
Jako kdyby ke mně z temnoty doléhaly skřeky stvůr samotného pekla.
Rozvážně jsem postupoval vpřed krok za krokem, ale aniž bych si to uvědomil, instinktivně jsem se po chvíli dal do běhu.
Strana 5
Zdá se, že tu nikdo není.
Tichý interiér školy je zahalen ve tmě, a i přes baterku na mé hrudi
je velmi těžké se v tak rozlehlých prostorách zorientovat.
Cheryl sebou žádnou baterku nemá, takže pokud sem zabloudila, musí být v takové temnotě dokonale ztracená, neschopná najít správný směr.
Strana 6
Pokud budu mít svou baterku stále zapnutou, neměla by mít problém mne zpozorovat...
Alespoň v to mohu doufat.
Strana 7
Po chvíli jsem stanul u vchodu do nějaké hudebny.
Pomalu jsem otevřel dveře z hrubého dřeva.
Strana 8 (Piáno v hudebně)
Za nimi jsem spatřil prostornou místnost,
v jejímž středu stálo piáno.
Strana 9
Když jsem se usadil na židli před piánem, trhlo ve mne zděšením.
Židle stále hřála, jako kdyby na ni někdo ještě před chvíli seděl.
Myšlenka na usměvavou tvář mé dcery mi probleskla hlavou.
Strana 10
Doma Cheryl na klavír hrávala pravidelně.
Bylo příjemné poslouchat její hraní, zatímco jsem pracoval.
Možná proto Cheryl šla zrovna sem.
Strana 11 (Klávesy piána)
Opatrně jsem nadzvedl kryt klaviatury.
Mezi bílými a černými klávesami byly rudé fleky.
Pátravě jsem si tekutinu prohlédl.
Na dotek byla vlažná, stále si udržovala teplotu.
Rozhodně to byla krev.
Strana 12
Srdce bilo v mé hrudi jako na poplach.
Tolik krve vytrysklé na klávesách…
Pokud patří Cheryl, může být ve vážném ohrožení života
Otřel jsem si ruce o lem svých kalhot, vstal jsem od klavíru a
zcela rozčarován jsem opustil místnost.
Strana 13
Ve chvíli, kdy za mnou zaklaply dveře, jakobych odněkud
zaslechl tlumený výkřik…..
Nebo se mi to jen zdálo? |
