Vítejte na první české fanstránce o kompletní Silent Hill sérii !!!

Harry: Cheryl, kde jen můžeš být? To je divné...je tu ticho, příliš ticho. Tohle místo je jako město duchů...Cheryl. Kroky?...Cheryl? Je to Cheryl? Kam jdeš? Počkej...zastav se!
(Harry se octne v otherworldu)
Harry: Co to je?! Co se tady děje?!

Harry a Cybil

Harry: Zdálo se mi to?
Cybil: Jak se cítíte?
Harry: Jako bych utíkal před kamionem. Ale řekl bych, že jsem na tom dobře.
Cybil: To ráda slyším. Vy jste někde odsud? Proč mi neřeknete co se stalo?
Harry: Počkejte vteřinu; Jsem jenom turista. Přijel jsem sem na dovolenou. Prostě jsem se tady dostal. Nevím co se stalo. Sám bych to rád zjistil. Viděla jste malou holku? Před měsícem měla sedm. Černé krátké vlasy. Moje dcera.
Cybil: Je mi líto. Jedinou osobu, kterou jsem v tomhle městě viděla, jste Vy.
Harry: Kde všichni jsou?
Cybil: Řekla bych Vám to, kdybych věděla, věřte mi. Ale z toho, co můžu říci, děje se něco podivného. To je vše, co vím.
Harry: Hmmm
Cybil: Jak se jmenujete?
Harry: Harry. Harry Mason.
Cybil: Cybil Benett. Jsem policistka z Brahms, sousedního města. Telefony nefungují a rádio taky ne. Půjdu zpátky zavolat nějaké posily.
Harry: Hmpf!
Cybil: Zadržte! Kam si myslíte, že jdete?
Harry: Moje dcera, musím ji najít!
Cybil: V žádném případě! Tam venku je to nebezpečné.
Harry: V tom případě ji musím najít hned; Cheryl je moje holčička. Nemůžu ji tam nechat o samotě.
Cybil: Máte zbraň?
Harry: Emm, ne.
Cybil: Vezměte si tohle, a doufejte, že to nebudete muset použít. Teď mě poslouchejte. Než zmáčknete spoušť, musíte vědět na koho střílíte. A nedělejte to, dokud nebudete muset. A ne že na mě budete omylem střílet. Chápete?
Harry: Jo, Díky.
Cybil: Uděláte nejlíp, když zůstanete poblíž.

Harry a Dahlia - Balkan church

Harry: Vy jste rozezněla ten zvon?
Dahlia: Očekávala jsem vás. Bylo to předpovězeno gyromancií.
Harry: O čem to mluvíte?
Dahlia: Věděla jsem, že přijdete. Chcete tu dívku, že?
Harry: Dívku? Mluvíte o Cheryl?!
Dahlia: Vidím všechno.
Harry: Vy něco víte? Řekněte mi to!
Dahlia: Zadržte! Nic netřeba získávat váznutím v náhodě. Musíte následovat cestu. Cestu poustevníka ukrytou Flaurosem!
Harry: Co?! O čem to mluvíte?
Dahlia: Tady! Flauros. Klec míru. Může to prorazit zdi temnot a působit proti nenávisti podsvětí. Tohle Vám pomůže. Pospěšte do nemocnice, než bude příliš pozdě.
Harry: Počkejte! Ještě nechoďte!

Harry a Michael Kaufmann v nemocnici Alchemilla

Harry: Zadržte! Stůjte, nestřílejte! Počkejte, nejsem tu, abych se rval, jmenuji se Harry Mason, jsem ve městě ne dovolené.
Kaufmann: Díky bohu. Další lidská bytost.
Harry: Vy tu pracujete?
Kaufmann: Jsem Dr. Michael Kaufmann. Pracuji v této nemocnici.
Harry: Takže možná Vy mi můžete říct, co se tady děje.
Kaufmann: Opravdu nemůžu říci...Zdřímnul jsem si ve sborovně. Když jsem se probudil, vypadalo to takhle. Vypadá to, že všichni zmizeli. A venku sněží. V tuhle roční dobu. Něco je vážně špatně.  Viděl jste ty zrůdy? Už jste někdy viděl takové anomálie? Ani jste nikdy neslyšel o takových věcech. Vy i já dobře víme, že taková stvoření neexistují.
Harry: Jo. Neviděl jste někde melou holčičku? Hledám svoji dceru. Je jí teprve sedm, krátké, černé vlasy.
Kaufmann: Je pohřešovaná? Je mi líto. Ale vzhledem k těm zrůdám kolem, silně pochybuji, že je...omlouvám se. Nehodlal jsem Vás plašit. Vaše žena, je tu s Vámi?
Harry: Zemřela. Před čtyřmi lety. Teď jsme jen já a má dcera.
Kaufmann: Chápu. Omlouvám se. No, radši bych měl jít. Nemůžu tu jen tak sedět a nic nedělat.
Harry: Nashle, hodně štěstí tam venku.

Harry a Lisa v Nemocnici

Lisa: Konečně, někdo jiný, kdo je v pohodě.
Harry: Kdo jste?
Lisa: Jmenuji se Lisa Garland, jak Vy?
Harry: Harry Mason.
Lisa: Harry, řekněte mi co se děje. Kde jsou všichni? Někdo mě musel omráčit. Když jsem se probrala, všichni byli pryč. Je to příšerné.
Harry: Takže Vy taky nic nevíte. Skvělý. Prostě to nechápu. Vypadá to, jako by tohle všechno byl nějaký druh špatného snu.
Lisa: Jo. Živoucí noční můra...
Harry: Dovolte, abych se zeptal. Neviděla jste malou holčičku tady někde kolem? Krátké, černé vlasy, sedmiletá...
Lisa: Sedmiletá dívka? Copak? Je to vaše dcera?
Harry: Ano.
Lisa: Sedmiletá dívka. Nemůžu říci, že jsem viděla. Celou tu dobu jsem byla v bezvědomí. Je mi líto.
Harry: To je v pořádku. Nevíte něco o těch podivných věcech v suterénu?
Lisa: Ne. Proč? Je tam dole něco?
Harry: Vy nevíte? Copak tu nepracujete?
Lisa: Jsme pod přísným nařízením nikdy nevstupovat do skladu v suterénu, takže opravdu nevím. Co jste říkal, že tam bylo?
Harry: No...Aagh!
Lisa: Co se děje? Harry...? Harry! Dovolte mi pomoci Vám, Harry...

Harry a Dahlia v nemocnici

Harry: Zdálo se mi to?
Dahlia: Přišel jste příliš pozdě.
Harry: To jste Vy!
Dahlia: Ano. Dahlia Gillespie.
Harry: Řekněte mi vše, co víte. Co se děje?
Dahlia: Temnota. Město je pohlcováno temnotou. Síla musí překonat nepatrnou touhu, dětský uspávající, hovor! Věděla jsem, že tento den přijde.
Harry: O čem to mluvíte? Nerozumím z toho ani slovo!
Dahlia: Věřte svědectví svých očí! Další kostel v tomto městě – to je Váš směr. Tohle je mimo mé schopnosti. Jen Vy to nyní můžete zastavit. Copak jste neviděl znak vyznačen na zemi po celém městě?
Harry: Takže to je to, co jsem viděl na školním dvoře. Co to znamená?
Dahlia: Je to znak Samaela. Nedopusťte, aby byl dokončen.
Harry: Hej počkejte, stůjte!

Harry a Cybil v obchodě se starožitnostmi Green Lion

Harry: Co to je?
Cybil: Harry!
Harry: Cybil?
Cybil: Jsem ráda, že jste v pořádku. Neměla jsem vás opouštět. Je to horší, než jsem čekala. Je to ke zcvoknutí.
Harry: Co tu děláte? Myslel jsem, že jste odjela z města!
Cybil: Viděla jsem Vás, jak jdete sem, tak jsem vás následovala. Nemohla jsem se dostat ven. Všechny cesty z města jsou zablokované. Auta přestala úplně fungovat. Telefony a rádia jsou taky hluchá.
Harry: Co moje dcera, viděla jste ji?
Cybil: Viděla jsem dívku.
Harry: Byla to Cheryl?
Cybil: Jen jsem ji letmo zahlédla v mlze. Šla jsem za ní, ale zmizela. Nevím o Vaší dceři, ale-
Harry: A Vy jste ji prostě nechala jít?! Kde to bylo?!
Cybil: Na Bachman road. Šla směrem k jezeru. Nebuďte podrážděný. Nevypadalo to že by přímo utíkala pryč. Neměla kam jít. Silnice se propadla. 
Harry: Cože? Takže pak Cheryl...
Cybil: Bylo to jakoby chodila na tenkém vzduchu...Co Vy?
Harry: Jo, potkal jsem tu divnou ženu. Jmenuje se Dahlia Gillespie. Znáte ji?
Cybil: Dahlia Gillespie? Ne. A?
Harry: Říká něco o tom, že město je pohlcováno temnotou. Blábol jako tamto. Nenapadá vás, co to znamená?
Cybil: Temnota pohlcující to město? Musí být na drogách. Prodávají je turistům. Jednotka pořád nemůže přijít na to, kdo za tím je. Nikdo z vedení nic nepořídil a vyšetřování bylo náhle zastaveno.
Harry: Co může mít obchod s drogami společného s tímhle?
Cybil: Hmmm. Opravdu nevím. Ale možná je to ta temnota, o které mluvila. To je vše, co si můžu domyslet.
Harry: Hmmm.
Cybil: Co je tohle?
Harry: Právě jsem to oběvil. Možná je něco tam vzadu.
Cybil: Pojďme se podívat.
Harry: Počkejte! Nevíme, co tam vzadu je. Nejdřív bych to měl zkontrolovat.
Cybil: Já jsem polda. Já bych měla jít.
Harry: Ne! Já půjdu!
Cybil: Dobře. Budu Vás krýt odsud. Ale jestli něco bude vypadat nekale, vraťte se sem dvojnásob.
Harry: Mm...Cybil?
Cybil: Ano?
Harry: Nevíte něco, no, o nějakém jiném světě? Je to jako špatný sen.
Cybil: O čem to mluvíte?
Harry: Nejsem si jistý. Snažil jsem se tomu dát smysl, ale moje mysl je prázná. Všechno je tam temné a slyším z dálky sirénu. Potkal jsem tu sestřičku, Lisu. Vypadalo to, jako bych tam byl, ale ne doopravdy, všechno je rozmazané, jako nějaký druh halucinace, vite?
Cybil: Nemám tušení, o čem to mluvíte, Harry.
Harry: Ah, jenom mě to zajímalo, nevadí.
Cybi: Harry, jste unavený.
Harry: Jo. Možná...

(Harry se dostane ke skrytému oltáři)

Harry: Co to je? Nikdy jsem nic takového neviděl. Možná je tohle ten další kostel.
(posvátný prášek na oltáři začne hořet...)
Harry: Ha? Co to...
(Harry se dostane do otherworldu)
Cybil: Harry? Jste v pořádku? Harry...Harry?

Harry a Lisa znovu v nemocnici

Harry: Kde to jsem?
Lisa: Harry!
Harry: Lisa? To jsem v nemocnici?
Lisa: Měl jste zlý sen.
Harry: Měl jsem? Hej, nevypadáte moc dobře, jste v pohodě?
Lisa: Je mi fajn. Nic, co by vás mělo znepokojovat.
Harry: No, když jste si jistá. Liso, znáte ženu jménem Dahlia Gillespie?
Lisa: Oh jistě, ta šílená paní Gillespie. Je v okolí docela známá. S nikým se nikdy nestýká, takže toho o ní moc nevím. Ale slyšela jsem, že její dítě uhořelo a nejspíš je od té doby šílená, jako nikdy dřív.
Harry: No, tvrdí že město je pohlcováno temnotou. Máte nějaké tušení, o čem mluví?
Lisa: Město pohlcované temnotou? Ano, myslím, že vím. Než bylo tohle místo přeměněno v rekreační středisko, zdejší lidé byli v utajení. Každý následoval jistý druh podivného náboženství. Divné okultní věci. Černá magie, tenhle druh věcí. Jak se mladí lidé odstěhovali, lidé říkali, že byli povoláni těmi bohy. Očividně se zde tyhle věci děly po celou dobu. Před rekreačním střediskem tu opravdu nic nebylo. Všichni byli tak odhozeni...museli něco obvinit. Pak přišla spousta nových lidí a všichni kvůli tomu utichli.
Harry: Kult.
Lisa: V poslední době jsem slyšela cosi o tom, co bylo, páni, před mnoha lety. Tehdy pár lidí, spojených s rozvojem města, zemřelo kvůli nehodám. Lidé říkali, že to bylo prokletí. Ah, omlouvám se, blouzním. Sklapnu.

(Harry se octne zpět u tajného oltáře v Green Lion – tentokrát ponořeného do otherworldu)
Harry: Byl to další sen? Zase jsem vypadl?

Harry a Lisa v nemocnici (po Harryho cestě z obchodního centra do nemocnice)

Lisa: Harry!
Harry: Jsem rád, že jste v pořádku.
Lisa: Díky bohu, že jste se vrátil. Byla jsem vyděšena, tady být úplně sama.
Harry: Teď jsem tady. Také jsem se obával. Opravdu jsem rád, že Vás vidím. Liso, můžete mi říct, jak se dostanu k jezeru?
Lisa: K jezeru? Vezměte to přes Bachman road.
Harry: Silnice jsou zablokované.
Lisa: No, to je jediná cesta, která tam vede.
Harry: Jste si jistá? Musí tu být ještě jiná cesta.
Lisa: Počkejte! Právě jsem si na něco vzpomněla!
Harry: Na co?
Lisa: U mojí bývalé základní školy je vodárna. Už je léta opuštěná. Je tam podzemní tunel používaný pro průzkumy, či co. Vzpomínám si, že jsem slyšela, že to vede přímo k jezeru.
Harry: Opravdu? Myslíte, že se odtamtud dostanu k jezeru?
Lisa: Nikdy jsem tam osobně nebyla, takže to nevím jistě. Navíc je to celé oplocené, aby lidi nešli dovnitř.
Harry: Jestli je tu šance, musím ji využít.
Lisa: Harry! Nechoďte! Nechci být sama. Je to tak děsivé, nemohu to vystát.
Harry: Co takhle jít se mnou? Tohle asi nebude taky nejbezpečnější místo. Nemůžu Vám nic slíbit, ale udělám co budu moct, abych Vás ochránil.
Lisa: Ne. Nějak mám pocit, že bych tohle místo neměla opuštět. Oh, Harry, jsem tolik vyděšená! Je mi zima!
Harry: Podívejte, počkejte tu jen o něco dýl. Vrátím se, jakmile najdu svoji dceru.

Harry a Kaufmann
(Harry zastřelí monstrum)

Harry: Jste v pohodě?
Kaufmann: Jo. Řekl bych, že jo. Ale jsem ztlučený. Myslel jsem, že je po mě. Tak jak to šlo, našel jste cestu ven?
Harry: Ne. Ještě ne. Jak jste na tom Vy?
Kaufmann: Pff..Ale je příliš pozdě, to vzdát. Tahle šílenost nemůže pokračovat věčně. Nějaká ozbrojená, záchranná jednotka by tu měla být každou chvíli. Když projdou městem, můžeme domů.
Harry: To doufám.
Kaufmann: Radši bych měl jít. Není čas na to tady stát a plácat hlouposti.
Harry: Znáte dívku, jménem Alessa?
Kaufmann: Ne...

Harry se snaží uzmout rudou tekutinu

Kaufmann: Dejte mi to!
Harry: Co to je?
Kaufmann: To není Vaše věc. Místo toho, abyste se pletl, kde nemáte, co takhle přijít na to, jak se odsud dostat. Neměl byste se tu potloukat a jen tak se flákat. Co si myslíte, že děláte? Chcete se snad zabít, vypadněte odsud!
Harry: Dobře, uklidněte se!
Kaufmann: Dokud tu nehodláte zemřít, starejte se o sebe, chápete?

Harry, Cybil a Dahlia (v lodi u jezera)

Cybil: Harry!
Harry: Cybil? Jak jste se sem dostala?!
Cybil: Šla jsem ke stokám. To vy jste prorazil tu branku?
Harry: Jo. Jsem rád, že jste to zvládla. Měl jsem o vás starost.
Cybil: Vy jste měl starost? Kam jste to zmizel?! Nevadí. Chci vědět, co se děje. Co je s tímhle městem?
Harry: Tohle možná bude opravdu znít mimo mísu, ale poslouchejte mě. Musíte mi věřit. Nezbláznil jsem se, a nedělám si legraci. Nejdřív jsem si myslel, že ztrácím rozum. Ale teď vím, že ne. Nejsem to já. Tohle celé město. Je uchváceno jiným světem. Světem, kde se něčí hrůzné přeludy stávají skutečností. Kousek po kousku se ten vpád šíří. Snažíc se pohltit všechno temnotou. Myslím, že konečně začínám chápat, o čem ta paní mluvila.
Cybil: Harry. Počkejte chvilku. Nechápu to.
Harry: Podívejte, sám tomu všemu nerozumím. Řekl bych, že to nedokážu vysvětlit.
Cybil: Harry, tahle celá věc Vám pořád ktví v hlavě. Potřbujete si odpočinout.
Harry: Cybil, já...
Dahlia: Démon se probouzí. Roztahuje svá křídla!
Harry: Dahlia Gillespie...
Dahlia: Nestalo se to tak, jak jsem řekla? Vidím to teď všechno – ano každou věc. A s obětí,  démon spolkne tuto zemi. Věděla jsem, že tento den přijde. A dílo je téměř hotovo. Zbývají už jen dva. Znaky Samaela, aby toto město bylo zapečetěno do bezedné propasti. Jakmile to bude hotovo, vše je ztraceno. Dokonce ve dne temnota zakryje slunce. Mrtví budou chodit a mučedníci bodou hořet v ohních pekelných. Každý zemře!
Harry: Tak co mám udělat? Musím najít Cheryl!
Dahlia: Zastavte démona! Toho démona, co na sebe bere podobu dítěte! Musíte to zastavit, než se vaše dcera stane oběť. Než bude příliš pozdě! Zastavte to! ZASTAVTE TO!
Harry: Co mám dělat?
Dahlia: Běžte k majáku u jezera. A do centra zábavního parku. Jste jediná naděje.
Cybil: Podívejte, Harry, opravdu nevím, co se tady děje, ale jestli je tu šance, jak zachránit Vaši dceru, jdu do toho. Já zkontroluji zábavný park. Vy běžte k majáku.
Harry: Cybil...Díky.
(Cybil odejde)
Dahlia: Budete to muset použít.
Harry: Použít co?
Dahlia: Flauros! Jen s ním to dokážete zastavit...
Harry: Ale co Cybil?
(Dahlia odejde)

Kolotoč

(Cybil je něčím posedlá – Harry použije Aglaophotis, z jejího těla vyleze podivné stvoření, které Harry zašlápne)

Harry: Co k čertu...jak se tohle mohlo stát?

(Cybil se probírá)
Harry: Cybil probuďte se! Dostaňte se z toho. Cybil!
Cybil: Harry, co se stalo?
Harry: Nemluvte; postarám se o Vás.
(Posadí Cybil zpět na kolečkové křeslo)
Cybil: Harry, proč vzali tvoji dceru? Proč ji?
Harry: Sám nevím, ale víte Cheryl není moje biologická dcera. Vlastně jsem jí to ještě neřekl. Ale stejně to asi ví. Našli jsme ji opuštěnou na okraji dálnice. Nikdo nevěděl odkud pocházela a my neměli žádné děti. Moje žena byla nemocná a nevypadalo to, že se to s ní zlepší. Tak jsme si Cheryl vzali.
Cybil: Tak co teď uděláte?
Harry: Cheryl je moje dcera. Zachráním ji, ať se stane cokoli.

Harry Alessa a Dahlia

Harry: Napadlo mě, že se objevíš. Zůstaň tam! Nevím, kdo jsi nebo co se snažíš udělat a je mi to jedno. Jen jednu věc. Nech Cheryl jít, to je vše, co žádám.
(Alessa je obklopena neviditelnou zdí, takže Harry se k ní nemůže dostat; aktivuje se Flauros a jeho síla zaútočí na Alessu)
Alessa: AAAA!
Harry: Kde je Cheryl, vrať mi mou dceru!
Dahlia: Konečně jsme se setkali, Alesso!
Harry: Dahlia Gillespie. Kde je Cheryl, kde je?!
Dahlia: Alesso, tohle je konec tvé malé hry.
Alessa: Maminko?
Harry: Může mínit...?
Dahlia: Byla jsi příšerný, malý neplecha, že Alesso? Byla jsem neopatrná, když jsem si myslela, že nemůžeš uniknout z našich kouzel. Ale maminka si neuvědomila, jak jsi vyrostla. Proto jsem tě nemohla chytit sama. Jaká škoda, že? Teď jsi z poloviny zavázána tomuto muži za jeho pomoc.
Harry: Hej, o čem to mluvíte?!
Dahlia: Alesso má drahá holčičko...Ještě tu zůstala jedna věc, kterou potřebuji, abys pro mne udělala...
Alessa: Ne, jdi ode mě pryč!
Dahlia: Zlá holka!

(Dahlia a Alessa zmizí v podivném oblaku)

Harry a Lisa před “Nowhere“

Lisa: Harry.
Harry: Liso, co se stalo? Kde je Alessa a Dahlia?
Lisa: Harry, poslouchejte, to co jste mi předtím řekl mě trápilo. Prostě to pořád nemůžu dostat z hlavy.
Harry: Co je to Liso?
Lisa: Tak jsem se šla podívat do suterénu. I když jsem byla k smrti vyděšená. Jak jste říkal, byly tam ty hrůzné místnosti, ale ve skutečnosti nic neobvyklého. Ale jak jsem tam dole chvíli byla, měla jsem tenhle divný pocit. Jako bych tam už předtím byla. Jakoby se tam něco stalo, ale nemůžu si na to pořádně vzpomenout. Co to bylo? Harry! Pomozte mi...Jsem tak vyděšená, nemůžu to snést.
Harry: Je to jen dočasná záležitost. Jste v šoku, když jste byla omráčená. Neužírejte se tím, za chvíli si vzpomenete.
Lisa: Ne! Nechápete to!
Harry: Počkejte! Kam si myslíte, že jdete?!

(Harry se dostane do “nowhere“)

Harry a Lisa v “Nowhere“

Lisa: Harry...
Harry: Liso? Co se s Vámi děje?
Lisa: Teď už to chápu. Proč jsem pořád naživu, i když všichni ostatní jsou mrtví. Nejsem jediná, kdo tu pořád obchází. Jsem stejná jako oni! Jen jsem si toho předtím nevšimla...
Harry: Liso.
Lisa: Zůstaňte při mně Harry, prosím! Jsem tak vyděšená! Pomozte mi! Zachraňte mě od nich, Harry. Prosím...Harry...
(Žena se rozpláče a změní se v “démonickou“ sestřičku, její pláč neustává, Harry opouští místnost a i za dveřmi pořád slyší její pláč...)
Harry: Liso...

Alessina vzpomínka na pobyt v nemocnici

Dahlia: Všechno jde podle plánu, je ukryt v lůně.
Doktor: Ale ještě to není hotovo. Půl duše je ztraceno. Proto sémě leží v nečinnosti.
Doktor 2: A jaká duše zůstává zachycena v té slupce? Je pohřbena hluboko v podvědomí
Kaufmann: Snažíte se říci, že to nebude fungovat? To nebyla naše dohoda!
Dahlia: Ne, tohle je jen taktika pozastavení. Když podáme ruku, budeme schopni získat sílu. Žádný strach, slib nebude porušen.
Doktor: Ale síla, kterou můžeme teď vytáhnout, bude velice malá. Téměř nic. Dokud nezískáme druhou půlku duše.
Dahlia: Použijeme magické zaklínadlo. Má v sobě bolest toho dítětě – určitě přijde.
???: Ale to zabere čas.

Alessina vzpomínka na Dahlii

Dahlia: Pojď! Pospěš si!
Alessa: Ne. Já nechci.
Dahlia: Udělej, co ti maminka říká, hned. Jenom chci, aby ji mi propůjčila maličký kousek své síly, to je vše.
Alessa: Ne! Já to nechci udělat!
Dahlia: Díky tomu budou všichni šťastni, a je to i pro tvé dobro.
Alessa: Ne, ale mami já chci prostě být s tebou. Jenom my dvě, prosím pochop to.
Dahlia: Chápu. Možná se maminka zmýlila.
Alessa: Maminko?
Dahlia: Proč mě tohle předtím nenapadlo? Není důvod čekat. Na tomto místě leží Matčino lůno, zahrnující sílu stvořit život. Všechno jsem to mohla udělat sama!
Alessa: Maminko?

Zrození boha (bad+ nebo good+)

Dahlia: Byla jsem v šoku, když jsem se dověděla, že byla používána pečeť Metatronova. Přestože se ztracená duše konečně vrátila, kdybychom čekali o trochu déle, všechno by bylo k ničemu. Je to všechno kvůli tomu muži. Musíme mu být vděční. I když byla Alessa zastavena, jeho málá dívka musí jít, jaká škoda...Ahahahahahaha!
Cybil: Ani hnout! Co to k čertu...!
(Cybil narazí na neviditelnou zeď)
Harry: Dahlie!
Dahlia: Dobře, dobře, dobře...pomyslet si že to dotáhnete takhle daleko.
Harry: Kde je Cheryl, co jste jí provedla?!
Dahlia: O čem to mluvíte. Mnohokrát jste ji viděl obnovenou ve své původní já.
Harry: Nemám náladu na vtipy!
Dahlia: Copak nevidíte? Je právě tam.
(Dahlia ukáže na postavu v kolečkovém křesle)
Harry: To je absurdní!
Dahlia: Jste jediný, kdo si to myslí.
Harry: Proč? Proč tohle děláte?
Dahlia: Bylo to dlouhých sedm let. Sedm let od toho příšerného dne. Alessa byla udržována naživu, trpící mnohem horší bolestí než smrt. Alessa byla uvězněna v nekonečné noční můře, ze které se nikdy neprobouzí. On byl živen tou noční můrou. Čekajíc na den svého zrození. Tento den konečně nadešel. Přichází čas. Všichni budou zbaveni bolesti a utrpení. Naše spása je blízko. Toto je den zúčtování. Kdy všechny naše smutky budou spláchnuty. Kdy se vrátíme do skutečného ráje. Moje dcera bude Matkou Boha!

Bad +

Dahlia: Funguje to, probouzí se...
Harry: Cheryl!
Dahlia: Přestaňte! Tahle osoba už neexistuje. Tohle je bůh, který se k nám dostal, aby nás zachránil...ahhhhh!
(Dahlia je zabita bohem, který útočí i na Harryho, ale ten boha zabije)

Duch: Tatínku...
Harry: Cheryl!
Duch: Děkuju ti tatínku...Sbohem...
Harry: Cheryl?! To nemůže být...Nemůžeš jen tak odejít. Tohle se nemůže dít. Cheryl. Cheryl!
(Hary pláče na kolenou a Cybil mu pomůže na nohy)
Cybil: Harry...jděte...

Good a Good+

Kaufmann: Přestaň bloumat! Vrať věci aby byly jako dřív.
Harry: Kaufmann!
Kaufmann: Žádal jsem tohle? Nikdo mě nebude využívat! S tímhle neunikneš...
Dahlia: Tvá úloha skončila, už tě nepotřebujeme. Co sis myslel, že můžeš vykonat tím, že sem  přijdeš?
Kaufmann: Nejsme najednou nějak drzí?! Vsadím se, že jak uvidíš tohle, nezůstaneš tak klidná.
(Kaufmann vytáhne nádobu s rudou tekutinou)
Dahlia: Aglaophotis!!! Myslela jsem, že jsem se toho zbavila!
Kaufmann: Všechno, co jsem musel udělat, bylo nasadit to někam, kde to najdeš; vy všichni. No to vás zaneprázdnilo. Ha jsi jednoduchá! A je víc míst odkud to přišlo!
Dahlia: Zadrž!!

(Kaufmann vhodí láhev na dívku – tekutina se vylije a způsobí, že dívka porodí boha předčasně – v podobě incuba – ten Dahlii zabije...)