Silent Hill 2 - Příběh "Mlha zahajující záhadné město je jako mlha náznaků, z níž se vynořují mrazivé příběhy těch, kteří chtěli utéct před svým svědomím". Obsah: Úvodem (o článku) Město Silent Hill (historie města a vedlejších postav) Hlavní postavy hry: - Angela Orosco - Eddie Dombrowski - Mary Sunderland - Laura - James Sunderland (a Pyramid Head) - Maria Různé konce: - ending "Maria" - ending "In Water" - ending "Leave" - ending "Rebirth" - ending "DOG" - ending "UFO" Dopis od Mary (+ celá pravda o ní a Jamesovi) Závěr (a něco navíc) Úvodem - Tři hříšníky povolá Silent Hill do svých hrůz a nastaví jim zrcadlo činů, které spáchali. - Tři oprátky visí na dvoře věznice, pod každou z nich musí James Sunderland vložit kamennou rytinu tří provinilců. Kdo by měl být nešetrně vyobrazen jako "utiskovatel", kdo jako "nenasytné prase" a kdo jako "svůdnice"...? - Tři čerstvé hroby čekají vykopány na konci labyrintu. Prokletý hřbitov, kam nikdo květy nenosí, je tím pravým místem pro lidi jako byl Walter Sullivan. A možná i pro tebe Jamesi, Eddie, Angelo... Ještě třeba - tři šestky a pentagram bývají symbolem ďábla, který má pořádat celé tohle soukromé peklo. Zoufalé postavy bloudí městem jako figurky po šachovnici, teď už stačí jen vložit Vykonavatele. Kata, primitiva, který nemá tvář, jen stálý chtíč prznit a zabíjet. Vivat "Red Devil" - "Pyramid Head"! (Přeskočit info o článku) Když jsem se poprvé proplétal světem hry Silent Hill, začínalo mi být brzy jasné, že pod solidní grafikou a vynikající atmosférou je ještě skryt ten zřejmě nejhodnotnější element hry - příběh. A to nejen ve smyslu událostí ve hře, ale hlavně ve vykreslení charakterů vystupujících postav, jež postupně vkládají do děje střípky z mozaiky svých těžkých životních osudů. Děje se tak za pomocí malých náznaků v jejich vzájemných rozhovorech, nebo pozorným sledováním jevů, či předmětů, jenž se k nim vážou. Mnohé z těchto souvislostí zůstaly napoprvé přehlédnuty a našel jsem je až při opakovaném hraní, ať už za účelem poznání všech možných konců, nebo kvůli vypátrání a dosažení kritérií pro nejvyšší ranking. Když jsem byl s těmito záležitostmi hotov, začal jsem navštěvovat různá webová diskusní fóra o hře, kde se rychle potvrdilo, že některé základní prvky příběhu zůstaly pro spoustu hráčů nepochopeny, nebo skryty a tím posléze zcela ignorovány. Motivován touto skutečností jsem si vypsal veškeré dialogy a písemné vzkazy ze hry, s cílem pokusit se o objasňující článek. Silná lenost a hlavně jiné zájmy z jara a léta ale odložily můj záměr do šuplíku. Z nečinnosti mě vytrhlo až blížící se PC - vydání této hry (listopad 2002). Domnělá užitečnost této práce pro novou skupinu hráčů mě, v souvislosti se zamýšlenou aktualizací a rozšířením těchto stránek, konečně donutila článek dokončit. Je určen všem fanouškům Silent Hillu. Těm se slabší znalostí angličtiny přináší český překlad většiny dialogů a textů ze hry. Pohodlnějším týpkům, kterým stačí jedno dohrání hry, ale chtějí znát všechny konce, rozepisuji události všech verzí. Nadšencům, jenž Silent Hill 2 dlouho nehráli, ale dodnes bádají nad některými nejasnostmi děje pak znovu připomenu a seřadím veškeré souvislosti. Ty nejlepší znalce hry může text alespoň vyzvat k diskuzi o nejspornějších místech příběhu, případně o závěrech, které jsem vyvodil. Expertům jistě neunikl celosvětově známý článek Plot Guide od Dana Birlewa (píšícího pod přezdívkou President Evil), toho času umístěný na Gamefaqs.com. Nijak nezastírám mírnou inspiraci tímto populárním dílem, jehož první verze se objevila už v den americké premiéry Silent Hillu 2, tedy 26. září 2001. Rozhodně jsem ale nechtěl vypachtit pouze nějaký prostý a sprostý překlad výše zmíněného dokumentu. Pracoval jsem výhradně s detailními informacemi, vytaženými přímo ze hry. Je pochopitelné, že ve většině případů jsem došel ke stejným závěrům jako "President Evil", stejně tak považuji za výhodné rozdělení článku na obdobné kapitoly jako tomu učinil on. Naopak, odlišuji se v názoru na důležitost některých informací ze hry. Například obsah zdánlivě bláznivých vzkazů z nemocnice považuji za dobrý materiál pro dokreslení Jamesova příběhu viny a trestu. Abych ponechal všem případným čtenářům možnost vlastní úvahy, vypisuji přesné citace rozhovorů a textů ze hry a to bezpatkovým písmem. Někdy používám části z nich opakovaně, jako důkaz předložených teorií. Je pravdou, že se všemi těmi citacemi článek nechutně protáhnul, ale považuji to za užitečné. ArcadeVelmistr 8.11. 2002

Město Silent Hill Silent Hill, klidné městečko na břehu jezera. Jsme štastni, že vás máme. Najděte si trochu času v nabitém programu a pokojně si zde vychutnejte hezké chvíle vašeho volna. Řady vzácných starých domů, nádherná horská krajina a jezero, jež předvádí různé aspekty své krásy v průběhu dne, od východu slunce až k jeho západu v pozdním odpoledni. Silent Hill vás naplní pocitem naprostého klidu. Doufám, že váš pobyt zde bude příjemný a vzpomínky na něj budou trvat věčně. (Roger Widmark, editor) Tolik článek v "Sightseening Brochure", nalezený v jednom z pokojů Wood Side Apartment. Ač je vlastně autorem psán jako reklamní poutač, musíme připustit, že příliš nepřehání. Nádhernou přírodní scenérii si můžeme dostatečně vychutnat hned na začátku hry, stejně tak klidu a oddechu si hlavní hrdina James Sunderland užije do sytosti při dlouhém úvodním vyklusávání kolem břehu jezera. Ovšem ten, kdo prošel peklem obou dílů a zakusil situaci ve městě, musí pocítit touhu vrazit údajnému Rogeru Widmarkovi za jeho přisládlé řádky pár facek, nebo se alespoň trpce pousmát. Neboť Silent Hill už rozhodně není místem, kde by normální člověk chtěl strávit dovolenou. A to nejen z důvodu, že v ulicích "klidného" městečka jde hodně o držku. Jak totiž v průběhu hry zjišťujeme, tento ráj turistů má velmi barvitou minulost. Že je historie tohoto místa psána mnohdy rudou barvou krve, zjistíme studiem následujících indicií. Swamp Monument (pomník na ulici Lindsay) Kus země obklopující tento pomník, byl původně bažinou, jež byla později zasypána. Kdysi byla bažina přezdívána Krvavou, protože do ní kati vylévali vodu, v níž čistili své popravčí nástroje. Toto je možná příčinou tvrzení mnoha lidí, že zde vidí duchy. Na romantickém obrazu malebného městečka se tedy začínají oběvovat první šmouhy. Z historie vystupují pojmy kat, popravy, duchové. Kat jako symbol pro potrestání zločinu, ale také často aktér bezpráví a vražd. A na místech, kde se takové skutky odehrávají, se zdržují duchové. Takové místo v Silent Hillu existuje a James se nemůže vyhnout jeho návštěvě. Věznice - Toluca Prison vznikla ze zajateckého tábora (Toluca Prison Camp) za války Severu proti Jihu (1861 - 1865). Tyto a následující informace získáváme u obrazů v muzeu a v podzemních chodbách před věznicí. "Smrt probodnutím", "Poprava ve vězení". "Smrt probodnutím nebo uškrcením - výběr smrti byl pro odsouzené posledním druhem svobody". Neveselé výjevy na starých malbách nám přibližují krvavé projevy pravidelného režimu věznice. Podle dalších stop však zjištujeme, že se tady děly i tajuplnější věci. "Rudý a Bílý banket bohům", stojí pod jedním z obrazů. Konání záhadných rituálů potvrzuje i nález knih v jedné z cel. "Černá magie z propasti", "Vzkříšení mrtvých", "Obětování a vyvolávání démonů", "Hostina Sukuby" apod. Tedy rozhodně žádné dívčí čtení na dobrou noc. Tím vším získává Toluca Prison ještě děsivější náboj. Nemluvě o krocích za mřížemi a hlasu mumlajícím slovo "Ritual"... Ponurá trestanecká říše skýtá i pár písemných záznamů o svých nedobrovolných hostech. Škoda, že nemáme právo do nich nahlédnout. Zub času už vykonal své dílo na dokumentu, jenž obsahuje slova: "... 11. září 1820; číslo vězně C - 221" První údaj je zřejmě datem narození, ale co provedl onen mukl, jehož zdejším jménem byla zkratka C - 221, to už nám zůstane skryto. Zbytek textu je totiž pro Jamese nečitelný. Povšimněme si tedy alespoň deníku dozorce, ve kterém si vedl své úvahy o vězních: Vězni necítí výčitky. Vskutku, oni se vůbec necítí být ničemy. Dokonce i ten nejméně vzdělaný násilník použije těch několik slůvek, které zná, aby se sám před sebou ospravedlnil. A jak malicherné sny mají, rozkvétají dokonce i v temnotách! Vězni také nejsou vyjímkou. Nezáleží jak nečistý, nebo odpudivý může být život a bytí jedince, lidská přirozenost je nepomíjející. Přestože je věznice důležitou kulisou v příběhu, dějiny města se táhnou hlouběji do minulosti. O té se můžeme dočíst v knize "Lost Memories" (Ztracené vzpomínky): Název pochází z legendy lidí, jejichž země jim byla uloupena. Ti toto místo nazývali Místem tichých duchů. Pojmem duchové neměli na mysli jen duše mrtvých, ale také síly, o nichž věřili, že ovládají stromy, skály a vodu kolem nich. Podle legendy se právě tam konaly nejsvětější ceremonie. Ale nebyli to předkové těch, kteří teď žijí v tomhle městě, kdo poprvé ukradl tuto zemi původním obyvatelům. Byli tu jiní, kteří přišli dříve. V těch dnech dostalo město další jméno. Ale tohle jméno je nyní beznadějně ztraceno v propadlišti dějin. Vše co víme je, že ono jméno existovalo a že město bylo tenkrát svými obyvateli opuštěno. Charakteristika "lidí, jejichž země jim byla uloupena" nejlépe pasuje na domorodé indiánské obyvatelstvo. Ti žili v souladu s přírodou a pořádali ceremonie, kterými uctívali svá božstva. Jenže jak vidno, na místo dorazili noví bílí osadníci a ukradli rudokožcům jejich půdu. Jakožto šiřitelé křesťanství samozřejmě nedbali starých indiánských báchorek o "Místě tichých duchů" a dali osadě jakési nové jméno. Není přesně řečeno, co bylo dál, ale snad začali tiší duchové indiánských předků být natolik nespokojení a hluční, že nové osídlence vypudili a městečko zůstalo opuštěné. Novodobá historie města se tak začíná psát asi okolo roku 1820, podle popisku od chybějícího obrazu v muzeu, jenž hlásá cosi o spoustě lidí, ale málo budovách ve městě. Jak už víme, v šedesátých letech téhož století bylo postaveno vězení a na dalším obrazu z roku 1880 vidíme nemocnici - Brookhaven Hospital. O té čteme: "Tato nemocnice byla postavena v reakci na velkou epidemii (moru), která přišla s vlnou přistěhovalectví do tohoto regionu. Původně byla jen o málo větší než chata, postupně však rostla a rostla". Opodál vysí podobizna ředitele staré nemocnice. Cedulka říká, že byl ve městě slavnou osobností. Od počátku devatenáctého století obydleli tedy Silent Hill lidé, jejichž potomci žili ve městě ještě nedlouho před příjezdem Jamese Sunderlanda. Ovšem ani v pozdějších dobách se městu nevyhnuly tragické a mysteriózní události. Jejich dějištěm se stává jezero Toluca. Toluca Lake (článek nalezený ve věznici) Jezero Toluca, předmět hlavního zájmu turistů ve městě. Tohle milované, nádherné jezero má také svou odvrácenou stránku. Může to vypadat jako běžná duchařská historka, kterou by jste mohli najít v bezpočtu starých měst napříč celou zemí. Ale v tomto případě je legenda pravdivá. V mlhavém listopadovém dni roku 1918, se Little Baroness ("Malá Baronka") - lodˇ naplněná turisty - nevrátila do přístavu. Tehdejší novinový článek říká pouze: "Zřejmě se z nějakého důvodu potopila". Navzdory usilovnému policejnímu vyšetřování nebyla dodnes nalezena jediná část lodi, ani žádné ze čtrnácti těl obětí. V roce 1939 se přihodila ještě divnější událost... Bohužel, pro vytržené stránky se už dozvíme jen: Mnoho mrtvých těl odpočívá na dně tohoto jezera. Jejich kostlivé ruce se napínají k lodím, které nad nimi plují. Možná se snaží dosáhnout na své kamarády... To je vše, co se dá zjistit. Možná ale neznámý incident z roku 1939 nějak souvisí s pamětní deskou v Rosewater Parku. Na ní čteme: "Věnováno památce 67 osob, které zahubila nemoc a nyní spí pod jezerem". Počet kostnatých spáčů nám tak vyskočil na solidní osmdesátku, přesnějšího objasnění jejich skonu jsme se však nedočkali. Ještě dva další památníky lze nalézt v Rosewater Parku. Jedním je torzo jezdce na koni s nápisem: "Patrick Chester - syn Edwarda. Bojoval a zemřel pro národ, za svobodu a všechny naše zítřky. Jeho památka žije dál". Snad to byl jakýsi místní hrdina z války Jihu proti Severu. Druhý památník asi naznačuje, že se tomuto místu nevyhnuly čarodějnické procesy zašlých dob. Pod sochou modlící se dívky je třeba doplnit poškozený nápis: "Oběť křesťanské perzekuce, Jennifer Caroll, žila hrdě a čestně. To, co se tady stalo, nebude nikdy zapomenuto". O tom, že jméno této nešťastnice má být vštípeno trvale do paměti obyvatel města svědčí kromě sochy i pojmenování jedné z ulic Silent Hillu na Caroll Street. Jennifer byla patrně počestná žena, křivě obviněná a popravena za čarodějnictví, podobně jako spousta nevinných obětí v nechvalně proslulém městečku Salem (v roce 1692). Zřejmě nebudeme daleko od pravdy, když tuto událost zařadíme do doby, kdy místo obývali osadníci, kteří odsud vyhnali původní indiánský lid. Kde ještě dále pátrat po osudech Silent Hillu a jejich aktérech? Už toho mnoho nezbývá. Podle fotografie v muzeu víme, že tady byl uhelný důl - Wiltse Coal Mine. James ve hře použije jeho starou štolu, aby sfáral do nitra země. Dále je tu Lake View Hotel - ideální ubytování pro turisty a oblíbené místo Mary a Jamese. V jeho zdech zjistíme, že je minimálně rok opuštěn. Potraviny ve spíži jsou prošlé a zkažené, rozpis služeb zaměstnanců na nástěnce byl aktualní rok před Jamesovým příjezdem do města... Tady se nám objevuje spíše více otázek, než odpovědí. Ve Wood Side Apartment se toho o Silent Hillu také mnoho nedozvíme. I když přece jenom... V nechutném pytli s odpadky se skrývá bulvární časopis a v něm sloupek o muži jménem Walter Sullivan. Walter Sullivan (text nalezený v odpadcích, vedle mince "Old Man") Jak dnes ohlásila policie, Walter Sullivan, který byl zatčen osmnáctého tohoto měsíce za brutální vraždu Billyho Locana a jeho sestry Miriam, spáchal sebevraždu ve své vězeňské cele, brzy ráno dvaadvacátého. Podle policejní zprávy použil Sullivan polévkovou lžíci, jíž si probodl hrdlo, čímž došlo k roztržení krční tepny. V čase, kdy jej objevil dozorce, byl už Sullivan mrtev v důsledku ztráty krve. Lžíce byla zaražena dva palce (1 palec = 2,5 cm) v jeho hrdle. Bývalý Sullivanův spolužák z jeho rodného města Pleasant River řekl: "Nevypadal jako typ chlápka, co zabíjí děti. Ale zřetelně si pamatuji, že těsně předtím, než ho zatkli, měl divné řeči jako: ...snaží se mě zabít, chce mě potrestat, ten netvor, rudý ďábel. Odpusť mi! Udělal jsem to, ale nebyl jsem to já..." Sullivanův spolužák pak ještě dodal: "Teď, když o tom přemýšlím, domnívám se, že byl trochu šílený". Co má W. Sullivan společného s Jamesem Sunderlandem? Kdo je onen netvor, jenž chce trestat a zabíjet? Ano, je to Pyramid Head, kat s ocelovou maskou na hlavě, jejich společný kamarád. Později, v nemocničním výtahu, se v zadání jedné z otázek prapodivného rozhlasového kvízu doslýcháme další pikantní detaily Sullivanova zvěrstva: "Silent Hill byl před několika lety svědkem strašlivého činu. Bratr a sestra si hráli na silnici, než byli napadeni mužem se sekerou a rozsekáni na kusy. Roztrhané maso, rozdrcené kosti a ... Jak hrozná tragédie!". V této chvíli ukončí veselý moderátor barvitý popis této vraždy. My se však ještě jednou setkáme se jménem Walter Sullivan. To když najdeme jeho hrob na hřbitově, po průchodu labyrintem. Na tomto zapomenutém místě neleží sám. Epitafy na vedlejších náhrobcích nám přibližují pochybné osoby, jež mu zde dělají věčnou společnost. "Miriam K. - zrádkyně"; "Krutý alkoholik..." Avšak malý hřbitůvek ještě není zcela zaplněn. Zbývají tři prázdné jámy, určené těm, o jejichž životních osudech ještě bude řeč. Na rozdíl od starších hrobů, jsou jejich jména čerstvě vytesána a dobře čitelná: Angela Orosco, Eddie Dombrowski, James Sunderland... Ještě než definitivně přejdu k hlavním a vedlejším postavám hry Silent Hill 2, rád bych se chvíli věnoval staré městské nemocnici - Brookhaven Hospital. V té prožije James podstatnou část hry hledajíc různé kódy a klíče. Rozličné vzkazy a deníky skrývající potřebné číselné kombinace mohou vypadat jen jako nepodstatná kulisa. Po bližším prozkoumání však zjistíme, že poskytují i informace o několika pacientech kdysi hospitalizovaných v této nemocnici. Začněme zápisky neznámého doktora pojednávajícími o záhadné "nemoci" (Doctor´s Journal): Potencionál pro tuto chorobu je skryt v každém člověku a za příhodných podmínek mohou být, každý muž i žena, vtaženi na "druhou stranu". "Druhá strana" možná nemusí být ten správný způsob, jak "to" pojmenovat. Konec konců, není žádná bariéra mezi "tady" a "tam". Balancuje to na hranici, kde se protíná realita s fikcí. Je to místo zároveň blízké i vzdálené. Někteří říkají, že to ani není nemoc. S tím nemohu souhlasit. Jsem doktor, ne filozof, či dokonce psychiatr. Ale musím si položit otázku. Je pravda, že pro nás jsou jeho představy jen výplodem horlivé mysli. Ale pro něj tady jednoduše není žádná jiná realita. Kromě toho, on je "tady" nešťastný. Tak proč, ptám se sám sebe, proč ho musíme, ve jménu jeho uzdravení, bolestně léky vracet do světa naší reality? Pod těmito řádky je ještě připsáno: "Mám klíč od Josepha. Je to pravděpodobně klíč k té krabici." Lékař, pečující zde o duševně choré, měl tedy pochybnosti o správnosti jejich léčby. Kdo je ale Joseph? Odpověď je na papíře obsahujícím záznamy o třech pacientech (Pacient Record): Jack Davis V minulosti se třikrát, z neznámých důvodů, pokusil o sebevraždu. Ačkoli je normálním typem pacienta, který plní pokyny lékařů a sester, musí být pod přímým dozorem. Důvodem jsou minulé sklony k náhlým a divokým pokusům o sebevraždu. Joseph Barkin Jeho nemoc zřejmě vychází z víry ve skutečnost, že zapřičinil smrt vlastní dcery. Jeho příznaky nasvědčují mentálnímu rozpadu osobnosti a paranoidním sebeklamům. Normálně bývá klidný, ale má sklony k násilí, když je rozčilen. Joshua Lewis Historií jeho hospitalizace jsou početná napadení, ublížení na těle a další násilné přestupky. Má stále pocit, že je pronásledován a snahu řešit problémy hrubou silou. Nutná nejvyšší opatrnost. Teď známe tři osoby, které zde byly hospitalizovány kvůli problémům psychologického rázu. V nemocnici budeme dále nalézat svědectví, která nám příblíží jejich myšlení a prožitky. Přesné studium formy i obsahu jejich písemného projevu nám snad umožní přiřadit anonymní zápisky konkrétním autorům. Nejjednodušší to bude s deníkem nalezeným na střeše nemocnice: 9. květen Déšť. Civím z okna celý den. Je tu klid - není tu co dělat. Pořád bez povolení k vycházce. 10. květen Stále prší. Krátká rozmluva s doktorem. Byli by mě zachraňovali, kdybych nebyl živitelem rodiny? Já vím, jsem přecitlivělý, slabý. Ne každý může být silný. 11. květen Zase déšť. Po dnešní péči mediků mi je špatně. Jestliže se cítím lépe, jen když jsem na lécích, kdo potom vůbec jsem? 12. květen Prší jako obvykle. Nechci už nikomu způsobit jakékoliv trápení, ale já sám už stejně trápením jsem. Může být opravdu zločin vzdát to, místo abych bojoval? Někteří to mohou tvrdit, ale ti nemusejí žít jako já. Může to znít sobecky, ale to je to, co já chci. Je to tak těžké... Je to prostě tak těžké... 13. květen Venku je jasno. Doktor mi řekl, že jsem propuštěn. Že můžu jít domů. Já... Tohle jsou slova sebevraha. Vzdát se je jednodušší, než bojovat. Nedopsaný deníček ležící na střeše naznačuje, že Jack Davis, přestože byl živitelem rodiny, to zase jednou vzdal. Tentokrát asi definitivně. Jeho deník je určitě jediným záznamem, který po sobě v nemocnici zanechal. Jack Davis psal úhledně a spisovně. Ostatní kostrbaté písemné poznámky z nemocnice můžeme proto rozdělit mezi Josepha Barkina a Joshuu Lewise. Na listu průklepového papíru (Carbon Paper) jsou zaznamenány překotné myšlenky muže, jenž má problémy s oddělováním větných celků a psaním velkých písmen. vím to to tajemství dal jsem jim něco na vypořádání s tím ďáblem úkryt už je nepoužitelný on je můj nástroj on musí poslouchat mé rozkazy ano krabice už bude k ničemu teď to nesmím zapomenout (číselný kód) to je dobře on je teď podřízený já budu taky volný a on mi bude sloužit já jsem génius nikdo mě nemůže zastavit nemůže zastavit nemůže zastavit Text na Carbon Paper může být poněkud odlišný v jiné obtížnosti hry. Druhá verze pak zní: vím to znám číslo ke krabici ta už mu nikdy nepomůže kombinace tlačítek už mě netrápí tak už mě nikdo nemůže zastavit kdo jsem já nevím kdo jsem kdo jsem já je kdo já jsem kdo Dříve, než se pustím do rozboru tohoto veledíla, přečtěme si rychle další výtvor (stránka na posteli) sepsaný zcela jistě týmž pomatencem: ona je anděl nikdo neví že jen já ji můžu vidět Paní Dveří oni nemohou projít po jejím mostě z vláken padají dolů pod tíhou svých zločinů jako odporné nafouklé mrtvoly je ona požírá hřích stejně jako hříšníka ona mě zachraňuje ona je anděl (Vize o osudovém mostu připomíná mýtickou propast Gehennu, nad kterou musí každý po své smrti projít. Jedince příliš obtěžkané množstvím hříchů čeká nezadržitelný pád do plamenů věčného zatracení.) Výplody chorobné mysli v náznacích odhalují některé okamžiky problematického soužití trojice neutěšených pacientů. Jak se brzy potvrdí, autorem předchozích třech textů je násilník Joshua Lewis. Svým utrápeným kolegům dal cosi, aby jim pomohl proti jakémusi ďáblu, jenž je všechny pronásleduje. (Pravděpodobně se jedná o dva prsteny s jejichž pomocí se otevírají dveře s prostorovou malbou ženy - "Paní Dveří". Jedním je měděný kroužek zdobený symbolem pavouka, druhým je olověný prstýnek s podobiznou odporné lidské tváře zkřivené zděšením. Nabízí se toto vysvětlení: lehký pavouček - měď - plete most z vlákna, osoby zatížené svými hříchy - olovo- padají s vyděšenými grimasami do propasti.) A onen ďábel? Nezapomínejme, že každý z bláznivé trojice má problém s něčím, co tíží jejich svědomí. A jelikož jsme v Silent Hillu, můžeme směle hádat, že v halicunacích zmíněných pacientů figuroval Pyramid Head. Z dalších řádků vyplývá, že Joshua Lewis zjistil jednu z číselných kombinací otevírající tajuplnou krabici svého bláznivého spolupacienta Josepha Barkina a tím nad ním , ve svých očích, získal nějakou výhodu dávající mu pocit nadřazenosti a právo ho ponižovat. Všichni víme, kde se nachází ona stále zmiňovaná krabice. Je to malá železná skříňka na dva zámky a dva kódy obsahující lidský vlas. Použil by jej James Sunderland tak nedůstojným způsobem (v odtoku sprchy), kdyby věděl, jak cennou věcí byl vlas pro jeho opatrovatele? Kruh se uzavírá, to Joseph Barkin je člověk, který v železné skřínce načtyřikrát zabezpečil poslední památku na milovanou osobu - vlas dcery, jejíž tragickou smrtí se stále cítil vinen. Jméno dcerky je zaznamenáno na stěně vedle krabice: "Luiso, navždy se o tebe postarám. Je to můj osud." Ve třetím patře nemocnice, v oddělení duševně chorých, můžeme podle nápisu vedle dveří (Když bude Joseph vypadat klidně, může být vypuštěn z cely) snadno identifikovat kobku, kde smutně trávil většinu svého času. Krvavý nápis na vypolstrované stěně, ve kterém si poznamenal číselný kód ke své skřínce ukazuje, že měl hrozné písmo. (Poslední věta tohoto nápisu se zmínkou o jakémsi tajném jménu nás patrně odkazuje na výše uvedený text se jménem jeho dcery.) Na rozdíl od Joshuy ale dokázal rozdělit věty v textu, i když jinak je jeho styl poněkud telegrafický. Dá se však snadno odvodit, že Joseph Barkin je autorem následujících zápisků: Byl jsem zavřen v podzemí sklepa. Bylo to tam tak těsné, byla tam tma a já jsem tak bál. Ztratil jsem svůj drahocenný prsten. Ale já už se tam nikdy nebudu vracet. James Sunderland pak v útlém sklepení Josephův měděný prsten s vyobrazením pavouka opravdu najde. Na schodišti ke dlouhé sklepní chodbě k výtahu pak leží ještě poslední Josephův vzkaz: (Josephovo neforemné písmo vyprovokuje Jamese k poznámce o obtížné čitelnosti této zprávy.) Vzal jsem ředitelův klíč - ten k muzeu. Schoval jsem jej za modlící se ženu, když jsem šel na denní vycházku. Vzal jsem ho, ale neukradl jsem ho. Já nejsem zločinec. Historie třech bláznivých pacientů tady končí. Začínají se však objevovat vzkazy od jejich ošetřujícího lékaře. První z nich je napsán na mapě, vedle které je přiložen klíč od vstupních dveří nemocnice: Ten, kdo není dost odvážný, aby odolal pohledu z druhé strany propasti, není dost statečný, aby se podíval do svého nitra. Pravdu může poznat jen ten, kdo jí kráčí vstříc. Následuj mapu, najdeš tam dopis a klíč. Propast? Symbolika viny a trestu? Propast, Paní Dveří, Most z vlákna... Zdá se, že neznámý doktor až příliš propadl pocitům, které mu sdělovali jeho šílení svěřenci. Daleko více znepokojující je ale fakt, že se text dopisů začíná podivně týkat přímo osoby Jamese Sunderlanda. Viz obálka na schodech: Nebo jsi možná hlupák. Pravda obvykle lidi zradí. Část té propasti je v muzeu. Klíč od muzea je v parku. Pod nohou modlící se ženy, v zemi, v krabici. ... Zakopal to tam můj pacient. Já jsem to věděl, ale nic jsem s tím neudělal. Blízkost klíče mne zneklidňuje. Nehledal jsem pravdu, já jsem hledal klid. Taky jsem viděl tu "věc". Prchal jsem, ale muzeum bylo stejně uzavřeno. Nikdo se nesmí odvážit přiblížit se k tomu místu. Jestli si ještě stále nepřeješ přestat, Jamesi, modlím se k Pánu, aby měl slitování s tvou věčnou duší. Takže doktor ví o klíči, který Joseph Barkin ukryl pod sochou Jennifer Caroll v Rosewater parku. Tento klíč otevírající muzeum - "Silent Hill Historical Society" je navíc předmětem, jehož se děsí, stejně jako místa, které otevírá. V muzeu začíná "propast", je v ní labyrint a vězení - místo znamenající potrestání zločinu. Doktor píše, že také viděl "tu věc" ("that thing" - podobně James Sunderland mluví v rozhovoru s Eddiem o "that pyramid thing") a prchal před ní, i jemu se tedy zjevoval démonický Pyramid Head, i on měl tedy jakýsi vroubek ve svém svědomí. Neodvážil se ale hledat pravdu. James Sunderland ano. Našel a použil klíč od muzea. Za truchlivého tónu lesního rohu sestoupil na předlouhé schodiště do podzemí. Povšimněme si, jak je v těchto pasážích hry James nápadně často vystavován nutnosti vykročení do tmavých, zdánlivě bezedných děr. Takovéto šílené skoky do prázdna symbolizují pád člověka příliš obtěžkaného svými hříchy do propasti. Nicméně kdo je ten lékař, zanechávající po sobě útržkovité písemné zprávy? Co tíží jeho svědomí? Jak je možné, že zná Jamesovo jméno a ví o jeho fatálním provinění? Zkusme pátrat, jestli je ve hře skryto dost informací, s jejichž pomocí by bylo možné tyto otázky zodpovědět. Existuje totiž jedna zajímavá teorie, která by zmíněné nejasnosti mohla řešit. Podle ní je zmíněným doktorem a šéfem nemocnice v jedné osobě Ernest Baldwin. To, že lékař byl současně i samotným ředitelem nám naznačují dvě stopy. Vzpomeňme na poslední vzkaz Josepha Barkina o tom, že odnesl ředitelův klíč a zakopal jej v Rosewater parku. Současně vezměme v úvahu doktorovy věty: "zakopal to tam můj pacient... já jsem to věděl a nic jsem s tím neudělal...". Dále se rozepisuje o klíči, ví o jeho obávaném významu, velmi pravděpodobně je tedy i jeho vlastníkem a tím pádem ředitelem Broohaven Hospital. Krom toho, první medikova zpráva pro Jamese byla nalezena přímo v ředitelské kanceláři. Teď ale kdo je Ernest Baldwin... Bytost toho jména vystupuje pouze ve scénáři "Born From A Wish", vydaném v novějších verzích SH2. Všem, kdo se ještě do této minihry nepustili (a mají ten záměr), doporučuji pro tuto chvíli přeskočit na další kapitolu, neboť obsah následujících řádků by vám mohl vyspoilovat zápletku doplňkového scénáře. Pro ty z vás, kteří naopak nemáte k misi s Mariou přístup, je v článku SH2Maria - Příběh připraven detailní rozbor všeho, co se tam odehrálo. Navštivme nyní krátce Baldwinův dům a vytáhněme si pár faktů, které by se teď mohly hodit. Ernest bydlí v nádherném viktoriánském sídle na rohu Munsonovy ulice v blízkosti Wood Side Apartment. Honosnost budovy by tedy odpovídala manažerskému postavení, které mu chceme přiřknout. Rovněž jeho mluvený projev, jak jej poznáváme z dialogů s Mariou, ukazuje na vzdělanou a inteligentní osobnost. Podobného stylu jsou i doktorovy zprávy z nemocnice. Zkusme je tedy přiřadit k Ernestovi. Byl ředitelem nemocnice a zároveň ošetřovatelem několika pacientů. Ukazuje se, že měl trošku zvláštní vztah především s jedním z nich - Josephem Barkinem. Vlastnil jeden z klíčů otevírajících Josephovu železnou krabici. Ta skrývá vzpomínku na tragédii, jež nešťastného Barkina potkala. Louise Barkin měla dlouhé hnědé vlásky a byla příliš mladá na umírání. Joseph si její smrt stále vyčítal, což jej nakonec stálo duševní zdraví. Tady se objevuje zajímavé pojítko. Amy Baldwin zemřela před deseti roky a bylo jí teprve sedm let. Ernest se s jejím skonem nedokázal nikdy smířit. Nezavinil sice nijak nehodu, která se stala, ale možná mohl jako pozornější otec to půdní okno, ze kterého malá vypadla, nějak bezpečněji zajistit... Doktor i jeho pacient měli stejné trápení. Ernest proto mohl být k Josephovi schovívavý i ve chvíli, kdy mu z podivních příčin ukradl bronzový klíč od muzea a zakopal ho v parku. Dalším a možná podstatnějším tématem je hledání spojení mezi Ernestem (jako lékařem a ředitelem Brookeaven Hospital) a Jamesem Sunderlandem. Baldwin sám v rozhovoru s Mariou potvrzuje, že je místním starousedlíkem ("...jsem odtud, tohle je mé město..."). Není tady žádný důvod domnívat se, že by se mohl osobně znát s Jamesem, který přijíždí do Silent Hillu (po hodně dlouhé době od své poslední dovolené zde) v současné situaci, kdy prázdné město slouží jako jakýsi očistec zhřešilců. Jenže právě v této chvíli už Ernest není mezi živými. Jeho duch je uvězněn v sídle snažíc se beznadějně o dokončení úkolu, jenž nestihl vykonat před smrtí. Naštěstí pro Baldwina vstupuje do budovy Maria, která pro něj vykoná několik prospěšných skutků. Ernest zprvu radostně přivítá zvláštní podstatu této živé bytosti umožňující jí být s ním, ale pak, ke svému zármutku, odhalí její děsivé poslání. Šepoty mocností ovládajících město mu prozradí osud, který má sympatická blondýnka nést, i jméno a provinění člověka, jenž je toho všeho příčinou. Tušíc, že jeho pokus odradit Mariu od setkání s Jamesem je vyšší mocí předem odsouzen k nezdaru, obrátí svou pozornost k neznámému muži právě vstupujícím do osidel krutého města. Když mu Maria donese poslední, toužebně žádaný předmět, je Ernestův duch uvolněn z domu. Ještě než se však natrvalo odebere do světa klidných duší za svou dcerkou Amy, rozhodne se Baldwin krátce zasáhnout do Jamesovy strastiplné pouti Silent Hillem. Píše dva dopisy, které Sunderlanda navedou do podzemí věznice a do labyrintu, míst nadevše hrůzných a tísnivých. Ví, co tam na Jamese čeká, ale je mu známo, že si tím onen muž za svůj čin a pokrytectví musí projít, aby dostal šanci odejít z města naživu. S ohledem na okolnosti musíme pak Ernestovi připsat ještě jeden čin. Všechny tři magické předměty ( + kniha Lost Memories ), potřebné k provedení jistého oživovacího ritualu jsou nyní, po Mariině malé výpomoci, pevně v Baldwinově vlastnictví. Jelikož už pro ně sám po vlastní smrti nemá uplatnění, rozhodne se dát Jamesovi šanci ( přinejmenším spornou podle mého názoru... ) na znovushledání s milovanou osobou. Artefakty - White Chrism, (Lost Memories), Obsidian Goblet a Crimson Ceremony, jejichž kompletaci zasvětil celý svůj život od skonu malé Amy, rozmístí zpět po městě. ( Pochopitelně se teď vnucuje otázka, jakým způsobem asi duch koná takovou roznáškovou službu. Nerad bych se pídil v takových prkotinách, ale v Mariině podscénáři jsou cítit jakési zákonitosti Ernestova posmrtného bytí. Víme, že zpočátku nemá právo opustit budovu, ale v jeho možnostech je provádění úkonů, jako je přitažení si dopisu, rozbalení krabice a odemknutí, či přibouchnutí dveří. Proč by tedy nemohl ve své bývalé nemocniční kanceláři napsat vzkaz, nebo vrátit lahvičku White Chrism do pokoje č. 105 ve Wood Side Apartment... ) Trochu spornější záležitostí je autorství jízlivého nápisu, jenž se v noci objevil v baru na Neelyho ulici. Ten zní: Jestli chceš opravdu vidět Mary, Jamesi, měl bys prostě zemřít. Ale ty zřejmě směřuješ do jiných míst, než MARY... Velmi dobře vyjádřeno... Zase takový osobní tón, mohlo by to ukazovat na Ernesta, ale osobně si myslím, že tohle jako důkaz tentokrát nepostačí. Zvláště když si potvrdíme, že pisatel tohoto drsného vzkazu po sobě prokazatelně zanechal ještě minimálně dvě další díla. Jedná se hlavně o záhadnou čmáranici, jež hyzdila výlohu Neelyho podniku už při Jamesově příchodu. Tady byla DÍRA. Ale teď už je pryč. Podobně útržek papíru s textem "Počkám v Neelyho BARU" nalezený v karavanu prozrazuje svým stylem stejného autora ( patrně stvořil ještě info na přepážce dělící Katzovu ulici: "Dveře, jež ožívají v temnotách - brána do světa nočních můr."). Rozhárané tiskací znaky s občasným výskytem velkých písmen. Tyhle věci nepsal Ernest. Kdo ale tedy? Těžko hledat odpověď. Mezi osobami jakkoliv vystupujícími ve hře vhodného kandidáta nenajdeme. Nezbývá, než se obrátit k těm, kdož nám už nestihli nic sdělit osobně. Při svém chodeckém maratonu ulicemi města nachází James několik mrtvých těl. Nešťastníci většinou spočívají v tratolišti vlastní krve, což svědčí o dramatických okolnostech jejich úmrtí. Někteří z nich po sobě navíc zanechali určitá svědectví. Jsou to třeba mapy, podle nichž zjišťujeme, že tito lidé měli stejný problém jako James Sunderland. Nebyli místní, bloudili zablokovanými ulicemi, utíkali před monstry... Akorát, na rozdíl od našeho hrdiny, nebyli evidentně příliš úspěšní. Osud tvůrce zmíněných nápisů byl zřejmě srovnatelně truchlivý. Patrně prožíval traumata podobná těm Jamesovým - nevysvětlitelné změny v čase a tvarech budov, pády do děr apod. Starší vzkaz z Neelyho pajzlu by to naznačoval - když do výčepu vstoupil jednou, byla v podlaze díra (nebo ve výloze?), když se tamtéž dostavil později, vše bylo jinak. Druhý nápis, dotýkající se Jamese, je ještě větší záhadou. Jak se námi sledovaný pisálek mohl doslechnout o Sunderlandově problému? Možná podobně jako Ernest, tedy po své vlastní smrti... Co dále říci k tomuto člověku? Byl on sám majitelem obytného přívěsu, ve kterém dočasně přebýval ve městě? Patří jemu mrtvé tělo vedle auta na Neelyho třídě? Komu psal vzkaz, že čeká v Neelyho baru? Snad jen poslední z otázek je částečně zodpověditelná. Povšimněme si nebožtíka snícího svůj věčný spánek na slepém konci Martin Street. Vlastnil klíč od bytového komplexu Wood Side Apartment. Právě skrze dvorek ubytovny se dostal do této části města. Poznáme to podle mapy, v níž si dělal své poznámky a kterou nechal na pultu v Neely baru. Zakroužkovaná místa nám prozradí, že navštívil karavan a přečetl si vzkaz. Jestli se pak v baru skutečně stihl sejít s jeho autorem, to už se nedozvíme, stejně tak jako zůstane záhadou, proč si oblast, kde nakonec potkal svou smrt, označil otazníkem. Severní cíp Neelyho ulice se zase stal osudným pro muže, vedle jehož pozůstatků se válejí roztroušené stránky jeho diáře. Do nalezených zápisků nám chtěli tvůrci SH2 zakódovat především návod k zacházení s monstry, přesto se tu ale dá najít i něco málo navíc. Budu si zapisovat vše, co jsem doposud zjistil. Možná vám to nějak pomůže. Pokud čtete tyto řádky, pravděpodobně to znamená, že už jsem po smrti. Viděl jsem ty démony. Byli tam, jsem si jistý. Ale můj přítel říká, že neviděl nic. Pokud má pravdu, znamená to, že to, co jsem viděl já byla jen iluze? Ale ať už byl ten démon pojídající lidské bytosti skutečný, nebo to byla jen nějaká mou myslí vytvořená halucinace, jedno vím jistě; ztratil jsem všechnu naději. Vypadá to, že je přitahuje světlo. To proto jsou lidé, kteří potřebují světlo, aby viděli, jejich přirozenou kořistí. Také silně reagují na zvuk. Jestli chcete zůstat naživu, raději byste měli jen sedět ve tmě a zůstat potichu. Ale ani to vás zřejmě nezachrání... Jestliže se budete pokoušet s nimi bojovat, pak nejdůležitější věcí je zůstat klidným. Je nebezpečné střílet, když se třesete strachy. Dobře zamiřte a stiskněte spoušť. A nezapomeňte je dorazit! Domnívám se, že většina těch kreatur může být zabita, přestože jsou mnohem odolnější než lidé. Text už pak uzavírá jen pár zoufalých slov o útěku. Ubožákovi asi došly náboje, když byl nucen vzít nohy na ramena. Bohužel si to namířil do slepé uličky a tak se jeho smutné proroctví z prvního odstavce stalo skutečností. Nás však mnohem více zajímá odstavec druhý. Naznačuje pár věcí ohledně jevů provázejících pobyt všech současných návštěvníků Silent Hillu. Město si do své mlhavé náruče povolává různé provinilé osoby. Autor nedopsaného zápisníku viděl jakési démony. Jeho přítel ne. Alespoň ne pro tu chvíli a ne takové jako popisuje náš člověk. Ale dost možná, že si pro něj přišly později zrůdy jiných tvarů, či jiného chování, které lépe připomínaly, nebo symbolizovaly jeho hřích. Náš "reportér v tísni" pak ještě spatřil nějaké lidožravé monstrum. My nic takového ve městě nepotkáme ( ne v tomto díle... ), neboť tento netvor není určen očím postav, které v této hře osobně vystupují. Angela, Eddie i James mají každý své trápení a svůj důvod přítomnosti v očistci pořádaném v Silent Hillu. Zkusme tedy blíže poznat jejich trudné osudy.

Angela Orosco ...už od dětství byla odsouzena k tomu, že nebude nikdy šťastná. Krátce po absolvování vysoké školy utekla z domova, ale její otec ji našel a přivedl zpátky. Tak utekla znovu, tentokrát do Silent Hillu... (z manuálu ke hře) Ne výrazně hezká, ale rozhodně nijak ošklivá dívka, jejíž oblečení však potlačuje veškerou její ženskost. Takový musel být první dojem Jamese Sunderlanda, když ji potkal na hřbitově u břehu jezera. James se ptá na cestu do Silent Hillu, načež mu Angela ukazuje správný směr s varováním, že s městem není něco v pořádku. "Není to jen tou mlhou, je to...", chce pokračovat, ale James ji přeruší sdělením, že do města musí bez ohledu na riziko. Poté Angela zdůvodní svou přítomnost v Silent Hillu: "Hledám svou mámu... chtěla jsem říct matku. Je to už dlouho, co jsem ji neviděla. Myslela jsem, že tady je můj bratr a otec, ale ani ty nemůžu najít." Další setkání s Angelou proběhne ve Wood Side Apartment a tentokráte už není tak idylické. James najde dívku ležící v místnosti s velkým zrcadlem. Velký nůž, který Angela drží ve svých dlaních, naznačuje sebevražedné sklony. Rozvine se následující konverzace: James: Angelo, nevím, co máš v plánu, ale... Vždycky je jiná cesta... Angela: Opravdu? Ale ty jsi stejný jako já. Je to jednodušší, jen tak utéct. Krom toho,           to je to, co si zasloužíme. J: Ne, já nejsem jako ty. A: Bojíš se? .... já, já se omlouvám... Angela přechází z mírně jízlivého tónu do apatie, na Jamesovy otázky ohledně její matky a místa, kde žila, případně co skutečně hledá v tomto městě, nedává žádnou smysluplnou odpověď. Po chvíli mírně ožívá, řekne, že musí najít svou matku a dialog pokračuje: J: Mám jít s tebou? Tohle město je nebezpečné. Teď už vím, co jsi měla na     mysli tam na hřbitově. A: Zvládnu to sama, ostatně, jen bych tě zdržovala. J: Co s tím? (nožem) A: Schováš ho u sebe? Kdybych si ho nechala... nejsem si jistá, co bych mohla udělat. Když však James natáhne k Angele ruku pro nůž, ta ucukne a v afektu vykřikne: "Já se omlouvám, zlobila jsem, prosím ne..." Pak položí nůž a utíká z místnosti. Zdá se, jakoby její poslední slova byla jakýmsi svědectvím z minulosti, jakoby mluvilo dítě vyděšené očekáváním výprasku, nebo horších zvráceností, které už dříve zažilo. Povšimněme si zde ještě nenápadné fotografie ležící na podlaze uprostřed místnosti. Je roztržena na dvě poloviny. Na jedné je matka s malým dítětem - Angelou, na druhé otec a zahnutý konec snímku by ještě mohl skrývat další osobu - bratra. Na nejdůležitější fakta osvětlující příběh Angely Orosco si musíme počkat až do Jamesova vstupu do labyrintu, kde na podlaze jedné z chodeb najde pohozené noviny. Tisk je místy poškozen, přesto se dá doplnit, co je zde psáno: Tělo muže, později identifikovaného jako Thomas Orosco Lumberjack (věk 39 let), bylo nalezeno uprostřed jeho pokoje, ležíc tváří nahoru. Pravděpodobnou příčinou smrti byla četná bodná zranění na krku a levé straně trupu, zanechaná zbraní s ostrou čepelí. Odhadovaná doba smrti nastala někdy mezi 23:00 a 0:30 po půlnoci. Podle známek zápasu v místnosti a absence vražedné zbraně usuzuje policie na zabití a otevřela vyšetřování vraždy. Nadto, vzhledem ke skutečnosti, že peněžní hotovost v pokoji zůstala nedotčena a Thomas Orosco byl znám jako alkoholik a násilník, očekává policie, že motivem nebyla loupež, ale zločin z vášně. Krátce po nálezu tohoto článku dojde ke třetímu kontaktu Jamese a Angely. Okolnosti jsou teď už opravdu vypjaté. James vstupuje do dveří, ze kterých se ozve výkřik: "Ne, tati, prosím ne!" Uvnitř je James nucen usmrtit monstrum ohrožující Angelu. Ta si na skolené zrůdě pak ještě efektně vybíjí svou zlost. Dochází k dialogu. J: Angelo, uklidni se! A: Nerozkazuj mi! J: Nesnažím se ti rozkazovat... A: Tak co vlastně chceš? Aha, rozumím, ty na mě chceš být hodný, že? Já vím, proč tu jsi.      Je to pořád stejné. Chcete jen jedinou věc. J: Ne, to vůbec není pravda... A: Nemusíš lhát. Jen to řekni. Anebo mě prostě můžeš donutit. Zmlátit mě, jak to vždycky      dělal on. ... Ty se stejně staráš jen sám o sebe. Ty nechutné prase. Nedotýkej se mě.     Je mi z tebe špatně... Tentokrát už není pochyb. Stvůra, jež napadla Angelu, představuje jejího otce. Táta - člověk, který jí měl být oporou, se stal jejím prznitelem. Její vlastní domov byl tak pro Angelu peklem, kde shořelo její dětství. Otec nese vinu za její zkažený život a nepřekonatelný odpor ke všem mužům, o nichž je přesvědčena, že jim jde pouze o jedno - sex. (V tom se Angela ostatně moc nemýlí...) Skličující vzpomínky na minulost vyplývají na povrch. James se stává hromosvodem Angeliných zlostných výlevů. Pak se jejich cesty opět rozcházejí. Poslední kontakt mezi těmi dvěma nastává na hořícím schodišti v hotelu. V záři plamenů si Angela přicházejícího Jamese splete s vlastní matkou: "Mami, mami, hledala jsem tě! Teď už jsi zůstala jedině ty. Možná potom, možná potom budu mít klid. Mami, proč utíkáš?" James couvá. Angela ho konečně poznává a pokračuje: "Ty nejsi má matka... To jsi ty! Omlouvám se... Díky, že jsi mě zachránil. Ale byla bych raději, kdybys to neudělal. Dokonce i matka to říkala - zasloužila jsem si, co se stalo." J: Ne, Angelo, to není pravda! A: Nelituj mě, nejsem toho hodna. Nebo si myslíš, že mě můžeš zachránit?      Budeš mě milovat? Postaráš se o mě? Zahojíš všechna má trápení? James mlčí a svěsí hlavu. A: To jsem si myslela... Jamesi, vrať mi ten nůž. J: Ne, nevrátím. A: Necháváš si ho pro sebe? J: Ne, nikdy bych se nemohl zabít...Je tu horko jak v pekle... A: Ty to taky cítíš? Pro mě je to tak pořád. S těmito posledními slovy stoupá Angela nahoru a ztrácí se v plamenech. Po stranách schodiště vidíme hrozivé memento činu, za který byla "povolána" do Silent Hillu - dvě stejné postavy pod plachtou, ležící čelem vzhůru. Ztělesňují jejího tyrana, ubodaného Thomase Orosca. Teď už víme dostatečně mnoho, aby bylo možné poskládat neveselý Angelin příběh. Angela Orosco zabila vlastního otce. Angela Orosco nevraždila, ona jen ukončila bezcenný život alkoholika, jenž ji neustále mlátil, znásilňoval a ponižoval. Z manuálu vyplývá, že utrpení snášela až do dospělosti, kdy dokončila vysokou školu. Poté se pokusila domov opustit, ale otec ji našel a nějakým způsobem přiměl k návratu. Jeho domácí násilí se zase opakovalo. Jak vidno z novinového článku, jednoho dne se Angela vzepřela a došlo k zápasu, při kterém ho ubodala nožem. Smrtící nástroj vzala, z místa činu utekla a nyní bloudí Silent Hillem. Na základě rozhovoru na hřbitově se můžeme domnívat, že vidí město podobně jako James - coby nebezpečné místo, se kterým "něco není v pořádku". Zároveň říká, že hledá otce a bratra, ale ve chvíli Jamesova příchodu četla nápisy na hrobech. Takže, na rozdíl od Jamese, od počátku ví o svém činu, přijímá fakt, že její otec je mrtev. (O bratru Angely nemáme skoro žádné informace. Na roztržené fotografii rodiny je zrovna v ohnutém místě, ovšem vedle otce, takže jej Angela zřejmě příliš v lásce neměla, ať už jí nějakým způsobem ubližoval, nebo nikoliv. Dle vyřčené věty o matce - "teď už jsi zůstala jedině ty" - však můžeme právem soudit, že bratr už není mezi živými.) Pokud by měli být bratr s otcem pohřbeni na místním hřbitově, znamenalo by to, že rodina Orosco patřila k obyvatelstvu Silent Hillu. Tomu nahrává i skutečnost, že Angela působí dojmem člověka, jenž město zná. Na hřbitově ukazuje Jamesovi správnou cestu. Vše nasvědčuje následujícímu scénáři: Po nočním zabití otce se Angela ukrývá na neznámém místě (policie zahajuje vyšetřování vraždy), nedokáže se však se svým činem vyrovnat a tak se po nějakém čase vrací zpět do Silent Hillu, aby nalezla matku a s ní snad jekési rozhřešení svého provinění. Má to být zřejmě poslední věc, jež na tomto světě hledá, neboť její sebevražedné záměry jsou naprosto evidentní. Nejdříve vchází do města (když potkává Jamese na hřbitově, ví už, že město je nebezpečné) a zřejmě i do svého domu (škoda, že není nijak objasněn krátký záběr z úvodního intra, kde vidíme Angelu za okny nějaké budovy). Nenachází ale ani matku, ani žádnou lidskou bytost a tak se vydává na hřbitov pátrat po hrobu otce a bratra. Nezdá se však, že by tady byli Oroscové pohřbeni. Směřuje tedy opět do mrtvých ulic Silent Hillu a dál se marně snaží najít matku. V bezvýchodné situaci se uchyluje do Wood Side Apartment. Začíná chápat, že Silent Hill je už jen místem pro ty, kdož zde byli "povoláni". Podléhá dojmu, že její útěk tady končí. Bere nůž, jimž zabila otce a připravuje se k sebevraždě. V této chvíli je konfrontována s Jamesem, o němž tuší, že je ve městě ze stejných důvodů jako ona. Obhajuje před ním myšlemku sebevraždy s tím, že smrt je stejně to, co si oba zaslouží. James odmítá tento krutý soud a také jakoukoli podobnost mezi nimi. Jeho následné tvrzení, že hledá ženu, která je po smti, mírně Angelu poleká a probudí ji z letargie. Vzchopí se a odkládá nůž, jenž přebírá James. Další její kroky vedou do labyrintu - tam jí budou drasticky připomenuty těžké chvíle, jež prožila i hřích, kterého se dopustila. Ocitá se v odporné místnosti (podivné písty ve stěnách možná symbolizují akt znásilnění), je napadena zrůdou, ve které vidí zvráceného otce hnaného chtíčem a posilněného alkoholem. Její finální agresivní projev (kopání do nehybného těla a jeho doražení hozením televizoru) považuji, spolu s vlastnictvím vražedné zbraně (nože, který policie nenašla na místě činu a jehož čepel je "poskvrněna něčím červeným") za rozhodující důkaz toho, že otce zabila sama Angela (nikoli třeba její matka, jak se objevuje v některých teoriích). Zbývá snad ještě otázka, kdy došlo k zabití Thomase Orosca. V novinách, kde je článek o nálezu jeho těla, žádné přesné datum nenajdeme. Nicméně stejnými novinami (mají pravděpodobně také Angele připomínat její čin) je oblepena chodba sousedící s místností, kde Angelu napadne monstrum. Po jejich prozkoumání James zjišťuje, že jsou "dnešní" - to znamená ze dne Jamesova příjezdu do města. Násilná noční událost v rodině Orosco je tedy maximálně několik dní stará. (Je tu sice Angelina zmínka o matce - "Dlouho jsem ji neviděla", ale z té bych spíše vyvozoval na to, že matka už nějaký čas žila od rodiny odděleně, možná právě v onom apartmá s velkým zrcadlem, kde se uchýlila Angela s nožem.) Přesto je už Angela "souzena" v Silent Hillu, démonické město tak vykonává ortel "spravedlnosti" mnohem rychleji a přesvědčivěji, než normální světská justice. Nakolik těžký zločin ale Angela vlastně spáchala? Neplatí tady také ono -"Z hlediska vyššího principu mravního není vražda na tyranovi zločinem" - ? Krom toho, její osud dodnes potkává spoustu dětí na celém světě. Domácí násilí se těžko prokazuje, oběti dlouho váhají, neví kam se obrátit a často snášejí útisk dlouhá léta. Není tedy zabití v afektu, v sebeobraně, spravedlivou odplatou pro věčně opilého sráče, který Angele zkazil celý život? Navíc, vše nasvědčuje tomu, že Angela nenašla v rodině zastání ani u vlastní matky. Jak mohla její matka prohlásit: "Zasloužila jsi si to, co se stalo" ...? Copak mohla Angela nějak otce provokovat k tomu, aby ji znásilňoval? Právě naopak, svým šupáckým oblečením se snažila své vnady skrývat. Proto je její tabulka (jedna ze tří symbolizujících tři hříšníky, které vkládá James do šibenice) s nápisem "Svůdnice" spíše ďábelsky krutým výsměchem vůči její osobě. Kdoví tedy s jakými úmysly vlastně svou matku hledala. Vždyť vzpomeňme na její slova na schodišti, adresované právě domnělé matce: "Teď už jsi zůstala jedině ty, možná potom budu mít klid..." Z trojice provinilců, putujících Silent Hillem (James, Eddie, Angela), je Angela Orosco bezpochyby osobou, jež peklo tohoto města zasluhuje nejméně. Trochu to vypadá, jako by zde byla dobrovolně, působí odevzdaným dojmem a za jediné východisko její situace považuje vlastní smrt. Snad i proto vyznívá její poslední vystoupení ve hře tak otevřeně. Máme věřit, že sebevražedně vstupuje do plamenů trestu a výčitek, ve kterých shoří, nebo je naděje, že prochází ohněm událostí, jež musela v životě vytrpět ("...je tady horko jako v pekle; ...pro mě je to tak pořád"), tedy ohněm, který sice pálí, ale také očišťuje - ? Možná bychom mohli být v případě Angely optimisty, vždyť ono ohnivé schodiště vede směrem nahoru. Eddie Dombrowski Vyžrané prase, sádelník, tlustoprd, tlusté hovado, nebo třeba jen tlouštík? Pomysleli jste na některé z podobných slov, když jste Eddieho poprve spatřili - blijícího na záchodku ve Wood Side Apartment? Tak to by jste s ním zřejmě měli velký problém. Zvláště kdyby jste mu pohlédli do očí a on měl náhodou v ruce pistoli. Ale od začátku. James a Eddie se prvně setkávají v apartmánu číslo 101 budovy Wood Side Apartment. Vstupujíc do místnosti, slyší James nehezké zvuky, vycházející ode dveří WC. Vstup na toaletu odhalí muže v pruhovaném tričku, zalomeného nad poblitou mísou záchodku. Zvrací. Programátoři a zvukaři tady odvedli excelentní práci. Eddie zvrací přesvědčivě, bytelně, skoro by se dalo říct čítankově. Člověk by čekal, že se tenhle týpek musel dost kvalitně ožrat. Že pil hodně, dlouho a navíc chlast mixoval. Není tomu tak. Důvod, proč se mu zvedl žaludek, je horší. Vedle v kuchyni je mrtvola chlápka, kterou chtěl kdosi narvat do ledničky. "To jsem nebyl já! Neudělal jsem to! Nic jsem neudělal, přísahám! On už tak byl, když jsem tady přišel", zahajuje Eddie interview s Jamesem, průběžně prokládajíc věty dalšími zvratky. "Kdo je ten mrtvý v kuchyni?" ptá se James. "Neudělal jsem to! Nikoho jsem nezabil, přísahám." Eddie stále mele svou. Náhle se však rozhovor stává zajímavějším, řeč se stáčí na monstrum jménem Pyramid Head a na situaci ve městě. James: Nejsi náhodou kámoš s tou červenou věcí s pyramidou místo hlavy? Eddie: Netuším, o čem to mluvíš. Čestně. Ale viděl jsem jakési divně vypadající         zrůdy. Šíleně mě vyděsily, tak jsem utekl tady. J: No, hádám, že tohle místo taky není zrovna bezpečné. Co se tady vůbec stalo? E: Řekl jsem ti, že nevím. já ani nejsem z tohoto města. Já právě, ...já jen... J: Ty taky, co? Něco tě tady "přitáhlo", že? E: Jo, dá se to tak říct. Něco je tady "přitáhlo". Oba ještě netuší, jak tímto výrazem vystihli podstatu Silent Hillu. Zatím se jen shodnou, že bude nejlepší tohle místo opustit. "Hned, jak tady budu hotov," dodá James a s Eddiem se rozloučí. Krátce po záchodovém extempore Eddiemu vyhládne. Zamíří do herny na bowling, kde se krmí pizzou. Má společnost - baví se s malou Laurou. Ta jej častuje nevybíravými osloveními a pozoruhodně nepříjemnými otázkami: "Tak co jsi spáchal? Loupež? Vraždu?" Eddie: Ne, nic takového. Laura: Ha! Jsi jen vyžraný tlusťoch! E: Proč jsi to řekla? L: Myslela jsem, že tě pronásledují policajti... E: Ne, prostě jsem utekl, protože jsem se bál. Nevím, o co jde těm poldům. L: Ale, když jsi udělal něco špatného, proč se prostě neomluvíš? No, já jsem     taky často utíkala... E: To by nebylo dobré. Oni by mě neposlouchali. Nikdo mi nikdy neodpustí. Začátek rozhovoru jsme nazastihli. Přesto se v něm objevuje několik podezřelých informací o Eddiem. Laura se vzdaluje a do herny vstupuje James Sunderland. Prohodí s Eddiem pár vět, ale kromě toho, že právě tady zjistí James Lauřino jméno, se nic cenného nedozvídáme. Přejděme rovnou k dialogu ve staré věznici. V místnosti vidíme chlápka na židli, jenž si opírá hlavu o stůl. Něco tady nehraje - obsah jeho hlavy je rozlit po stole. Opodál sedí Eddie a pohrává si s revolverem. E: Zabít člověka - na tom není nic složitého! Stačí přiložit pistoli k hlavě     a - prásk! J: Ty jsi ho zabil?! E: Ale to nebyla moje chyba! Donutil mě k tomu! J: Uklidni se Eddie! Řekni mi, co se stalo. E: Ten chlápek... On to způsobil! Nic jsem neudělal. Šel po mě! Kromě toho,     vysmíval se mi, měl to v očích. Jako ti ostatní... J: Jenom proto jsi ho zabil?! E: Jak to myslíš - jenom pro to?! J: Eddie, nemůžeš někoho zabít jen pro to, jak se na tebe dívá! E: Ale ano. Proč ne. Až do této chvíle jsem si nechával šlapat po hlavě.     ...jako ten blbý pes... on za to taky mohl... Náhle se na Eddieho tváři rozhostí šílený úsměv a zkouší všechno obrátit v žert: "Dělal jsem si srandu! On už tak byl, když jsem tady vešel, čestně. No, v každém případě, musím běžet..." Začíná být jasné, že tenhle tlouštík je nebezpečný. Jamese už čeká jediné a poslední setkání s Eddiem - v chladírně masa. Tam dojde k průseru. Jen jeden z nich odtud bude moci odejít. Nejdřív James spatří tlusťocha v malé místnosti s hadicemi. U nohou mu leží několik mrtvol. Teď už není pochyb o tom, kdo se o ně "postaral". J: Eddie, co to děláš?! E: A jak to vypadá? On mě vždycky vytáčel: "Ty tlustý, nechutný kousku hovna!"     Je mi z tebe na blití. Tlustoprde, nejsi nic, na tebe bylo škoda kůže. Jsi tak     hnusný, že tě nemá ráda ani vlastní matka..." Dobrá, možná měl pravdu. Možná     jsem jen tlustý, nechutný kus hovna. Ale víš co? Nezáleží na tom, jestli jsi     němý, chytrý, hezký, nebo ošklivý... Je to všechno nastejno, když jsi mrtvý.     A mrtví se nemůžou smát! Od těchto chvil, jestli se mi někdo bude vysmívat,     zabiju ho. Přesně takhle. J: Eddie, přeskočilo ti? E: Já to věděl! Ty taky. Jsi stejný jako oni. Začíná jít o držku. J: Klid, já jsem to tak nemyslel... E: Neobtěžuj se, já rozumím. Ty ses mi vysmíval celou dobu, že? Od chvíle, co jsme     se potkali. Zabiju tě Jamesi! Kde nestačí slova, musí přijít na řadu drsnější argumenty. Po krátké krvavé předehře se oba sokové přesouvají do skladiště. Studeným vzduchem zní poslední Eddieho obhajoba činů, které spáchal. E: Víš, co to s tebou udělá Jamesi? Když jsi nenáviděn, provokován a popliván jen     za to, jak vypadáš? Potom, co jsi vysmíván po celý svůj život? To proto jsem utekl,     když jsem zabil toho psa. Utekl jako vystrašená malá holka. Jo, zabil jsem toho psa.     Bylo to zábavné. Snažil se pokousat vlastní vnitřnosti. Pak konečně chcípnul a schoulil     se do klubíčka. Potom po mě šel on. Tak jsem ho taky střelil. Přímo do nohy. Křičel víc,     než ten pes. Bude se mu těžko hrát fotbal s tím, co mu zbylo z kolena. J: Ty si myslíš, že zabíjet lidi je v pořádku? Potřebuješ pomoc, Eddie... E: Jen si přede mnou nehrej na svatouška, Jamesi. Tohle město tě taky "zavolalo".     My nejsme jako ostatní lidé. Copak to nevíš? Pojďme se bavit! Ano, tohle město je "zavolalo" oba. Nás teď ale zajímá Eddie. Jeho pouť městem tady končí - smrtí z rukou Jamese Sunderlanda.       Marně rodiče nabádají své dcery a syny, aby se neposmívali tělesným vadám svých kamarádů. Děti dovedou být kruté. Obezita, silné brýle, vada řeči se mohou snadno stát předmětem výsměchu, ponižování i šikany. Eddie určitě neměl zrovna lehký život. Přesto posměšky ohledně své tloušťky dokázal překousnout - ale jen do své dospělosti, kdy se mu dostala do ruky zbraň. Ta dává moc nad životem a smrtí. Eddie byl ponižován příliš dlouho a příliš intenzivně. Postupem času se každá bytost, kterou potkal, stala v jeho očích posměváčkem, jehož musí umlčet. Když máš zbraň, jde to jednoduše, stačí zmáčknout kohoutek. Tak tedy začal Eddie "mačkat". První na řadě byl pes, jemuž prostřelil břicho. Když se bavil jeho agónií, objevil se nějaký chlápek (možná majitel psa a také autor výše zmíněných nadávek o "kousku hovna"). Revolver se Eddiemu ukázal jako velmi užitečná věc, řešící problémy. "Chytl slinu" a chlápka si vychutnal, poslal mu "včelku" do kolena. Teď přišel čas vypadnout. Odrovnat čokla, to je možná jen na podmínku, ale díra v koleni, to už jsou trvalé následky. V patách s policií se Eddie vydává na útěk. Natrefí na město, které jakoby jej samo volalo... Silent Hill. Ještě netuší, že tady bude souzen ještě daleko přísněji, než americkou justicí. V mlhavých ulicích města je vyděšen podivnými monstry. Na rozdíl od Jamese Sunderlanda zde ještě potká i pár živých lidí. Jako by tu byli "přichystáni" exkluzivně pro něj. V jejich očích vidí výsměch, zdá se, že se posmívají jeho vzhledu, jeho tloušťce. Je třeba je zahlušit, zabít. Jen mrtví se nemohou smát... Než vstoupil do města (víme, že Eddie nepochází ze Silent Hillu), měl možná na svědomí jen onoho psa a zmrzačeného chlapa. Zato teď se může vyřádit. Kupa mrtvol v chladírně, nohy čouhající z ledničky, chudák u mostu, nebožtík na konci Martin Street... Ať už jsou tyto osoby ve městě ze stejných důvodů jako naše trojice hříšníků, anebo ne, staví je ďábelský inženýr silentovského pekla před Eddieho jako figurky, které on s potěšením kosí. Tuhle hru ale Eddie nemůže vyhrát. Čím více vražd páchá, tím rychleji dohořívá svíce jeho života. V mrazivém skladišti masa na konci lybyrintu má přijít závěrečný šach - mat. Geniálně vymyšleno, ortel nad Eddiem je donucen vykonat další provinilec, James Sunderland. Pikantní. Mary Sunderland Celým jménem Mary Shepherd Sunderland, jak jest psáno v manuálu. Jamesova bývalá manželka. Z fotografie v Jamesově inventáři na nás hledí sympatická mladá žena v nejlepších letech života. Škoda, že se toho o ní mnoho nedozvíme. Je tu jen krátká Jamesova vzpomínka u klavíru v hotelu: "Vzpomínám si, jak velmi ráda hrála Mary na piano. Nešlo jí to moc dobře... Ale vždycky jsem rád poslouchal, jak hraje. To už bylo dávno, dlouho předtím, než jsme se vzali." V Silent Hillu strávili James a Mary nádhernou dovolenou. Ubytovali se v Lake View Hotelu, odkud vycházeli na procházky kolem jezera. V jejich hotelovém pokoji č. 312 pak James nahrál na videopásku následující záběry. Vidíme Mary v květovaných šatech a svetříku. "Ty už zase natáčíš? ... Nevím proč, ale prostě se mi tady líbí. Je tu takový klid. Víš, co jsem slyšela? Celý tento kraj býval posvátným místem. Myslím, že dokážu říct proč. Je opravdu škoda, že musíme odjet. Prosím, slib mi, že mě tady zase vezmeš, Jamesi... Mary vypadá spokojeně a šťastně. Její výpověď jen náhle přeruší suchý kašel. Tuto kazetu roztržitý James v hotelu zapoměl. To by ale nemusel být problém, vždyť až tam zase s Mary pojedou, vyzvedne si ji. Nikdy k tomu nedojde. Suchý kašel se změnil v neléčitelnou chorobu. Realita je krutá, Mary je mrtvá. Zemřela v rozkvětu mládí. Naštěstí čas hojí rány a stalo se to už před třemi lety. Dlouhá tři léta... to nám sděluje James. Máme tomu věřit. Alespoň na začátku... Laura Malá dívenka s velkou rolí v příběhu. Kromě několika naschválů, které Jamesovi provede, mu zanechává i cenné informace o Mary. Obsah rozhovorů, jenž s Jamesem během několika vzájemných setkání vede, se úzce dotýká Jamesova pátrání po jeho ženě a poznání pravdy o její smrti. Proto se většině citací z těchto dialogů budu věnovat později, v odstavci o Jamesi Sunderlandovi. Uveďme si alespoň několik informací o Lauře, tak jak se dají odvodit z různých stop. Mnoho napoví zejména dopis Mary pro Lauru a rozhovor Laury s Jamesem, nejdříve v nemocnici a pak v hotelu. Dovídáme se, že Laura právě dovršila osmý rok života. Loni v nemocnici se seznámila s Jamesovou těžce nemocnou ženou Mary. Pravděpodobně se léčily na stejném oddělení. Nudné, nekonečné dny ve špitále se táhnou, Mary si malou Lauru oblíbí a vypráví jí o svém životě. Vytahuje i fotografie z dovolené, kterou s Jamesem strávili v Silent Hillu a sní o tom, že se tam jednou vrátí. Ve dnech návštěv přichází za Mary manžel James. Je stále více frustrován - choroba postupuje, jeho mladá žena se mu doslova ztrácí před očima. Nedokáže se s tím vyrovnat, často se chová k Mary chladně a hrubě. Netuší, že to vše zpovzdálí sleduje jemu neznámá malá holčička Laura. Ta ho začíná nenávidět, vždyť James vůbec nepůsobí dojmem člověka, který by Mary miloval. Mary se přitíží, nemoc vítězí, ale Laura překvapivě zjišťuje, že si James odvedl Mary domů. Nevyspělý dětský rozum před Laurou milosrdně skryje drtivý význam takovéhoto propuštění z léčby. Dalších pár dní tak Laura marně čeká na návrat své dospělé kamarádky. Ve skřínce jejich společné zdravotní sestřičky Rachel nachází dva dopisy od Mary. Na základě jejich obsahu se rozhodne utéct z nemocnice a vydat se Mary hledat. Dopis Mary pro Lauru: Má nejdražší Lauro, nechávám tento dopis u Rachel, aby ti ho dala, až budu pryč. Jsem teď hodně daleko. Na tichém, nádherném místě. Přeji ti uzdravení, Lauro. Nebuď moc tvrdá na sestřičky. A Lauro, ohledně Jamese; já vím, že ho nenávidíš, protože si myslíš, že na mě není hodný, ale prosím - dej mu šanci. Je pravda, že někdy bývá nevrlý a že se moc nesměje. Ale uvnitř je to milý člověk. Lauro ... Mám tě ráda jako vlastní dceru. Kdyby nebylo té nemoci, přála bych si tě adoptovat. Šťastné osmé narozeniny, Lauro. Navždy tvá přítelkyně, Mary. Nyní je Laura v Silent Hillu. Proč hledá Mary právě v tomhle městě? Laura to sama objasní v rozhovoru s Jamesem v hotelu: "Já a Mary jsme si často povídaly o Silent Hillu. Ona mi dokonce ukázala všechny její fotky. Mary se tady opravdu chtěla vrátit. To proto jsem tady." Těžko hádat, jakým způsobem se osmiletá holčička volně pohybuje mezi městy. Je ale velmi pravděpodobné, že už má s podobnými útěky a potulkami nějaké zkušenosti. Podle zmínky v dopise od Mary o zamýšlené adopci můžeme soudit, že nemá rodiče a že je z děstkého domova, odkud se již také několikrát pokusila "vypařit". (Viz rozhovor s Eddiem v kuželkárně - " No, já jsem také často utíkala...") V ulicích a budovách Silent Hillu bloudí Laura podobně jako Angela, Eddie a James. Její vidění města je ale naprosto odlišné. Lauřino svědomí není zatíženo zločinem, není ji zač trestat, duchové tohoto místa nad ní nemají žádnou moc. Laura je dítě, je nevinná - její oči nevidí žádná monstra. Potvrzuje to část dialogu mezi ní a Jamesem v nemocnici: James: Tohle není místo pro dítě. Děje se tu spousta divných věcí. Nemůžu uvěřit,           že ještě nejsi vůbec zraněná. Laura: Proč bych měla být? Pro Lauru je Silent Hill místem bez nebezpečí. Prochází prázdnými ulicemi a budovami. Nic ji tady neděsí (i když i ona musí putovat mnoha temnými místy, což potvrzuje setkání v nemocnici, kde má v ruce vlastní baterku), na zdech a oknech maluje kočky a hraje si s plyšovými medvídky. Akorát Mary pořád není k nalezení. Tu a tam její cestu zkříží James Sunderland, muž pátrající po stejné osobě. Jak už víme, Laura jej nemá zrovna v lásce, proto mu tropí naschvály a utíká před ním. Až když dorazí do Lake View Hotel, utahaná z bezvýsledného pátrání po Mary, ptá se Jamese: "Ty jsi tady abys našel Mary, že? Ona tady je, že? Jestli víš, kde je, řekni mi to, jsem už unavená tím věčným chozením." James neví a tak Laura vytahuje dopis, který pro ni napsala Mary. J: Co je to za dopis? L: Chceš si ho přečíst? Ale neříkej to Rachel, ano? J: Kdo je Rachel? L: Byla to naše ošetřující sestra. Vzala jsem to z její skříňky. Co stojí v tomto dopise, to už víme. Obsah druhého psaní, o němž také byla zmínka, nám bude odhalen až zcela v závěru hry. Malá Laura se v hotelu už brzy dozví pravdu o Mary. Pak ještě vystupuje v jednom z konců. To vše na dalších řádcích. James Sunderland "V mých neklidných snech vidím to město, Silent Hill. Slíbil jsi, že mě tam znovu vezmeš, ale nikdy jsi to neudělal. Tak jsem tam teď sama... Na našem oblíbeném místě, čekajíc na tebe..." Dostal jsem dopis. Na obálce stálo - Mary. Jméno mé ženy. To je absurdní. Vlastně to nemůže být pravda. To je to, co si stále říkám. Mrtvý nemůže napsat dopis. Mary zemřela před třemi lety na tu zatracenou nemoc. Tak proč ji potom hledám? Naše oblíbené místo - co tím mohla myslet? Že by park u jezera? Strávili jsme tam celý den. Jen my dva, dívajíc se na hladinu. Mohla by tady Mary opravdu být? Je skutečně naživu? Čeká na mne? Tyto otázky mučí Jamesovu mysl hned po příjezdu k Silent Hillu. Co všechno bude muset podstoupit, aby na ně získal odpovědi? Nebo je pravda skryta a zašlapána v jeho vzpomínkách na minulost? Zatím má v ruce jen podivný dopis od Mary, její fotku z doby, kdy byla ještě zdravá a mapu města, v němž, jak doufá, najde vysvětlení. Je krásný den, cesta k Silent Hillu vede hezkou pěšinkou podél jezera Toluca. Jen ta mlha. Je nebývale hustá a brání výhledu na krajinu. Náhle se z ní vynoří brána hřbitova. Tam James mírně vyděsí dívku, která hledá čísi hrob a po krátké konverzaci pokračuje směrem k městu. Za zády mizí poslední stromy lesa, ještě projít kolem dálnice a už se objevují první domky Silent Hillu. Je čas vyhledat park u jezera - Rosewater Park - oblíbené místo Mary. James se pouští hlouběji do ulic, ale nikde ani živáčka. Tu se na jedné z křižovatek mihne jakási postava a hned zase zmizí v mlze. Jediná cesta, kudy se mohl přízrak vydat, vede Jamese až ke tmavému průchodu pod dálnicí. Tady se objeví první problém - je napaden znetvořeným ženským tělem. Musí se bránit, je donucen "to" zabít. Nachází také čísi zapomenuté rádio. Po zapnutí jen chrčí, ale pak se z něj ozve slabý ženský hlas: "Jamesi..." někdo ho volá, jenže všechno to zní přerušovaně, z dálky, jakoby se s ním chtěl spojit kdosi z jiné dimenze. "Jamesi...čekám..." Je to hlas jeho mrtvé ženy Mary... Kdo hrál první díl, už tuší, že tady končí reálný svět a začíná Silent Hill. James to záhy pocítí také. Ulice města jsou nyní plné monster, začíná jít o hubu. Situace se nelepší ani po vstupu do budovy Wood Side Apartment. Je tu tma, vzduchem se nese pach smrti. Ale je nutné tudy projít, jen skrze tento dům vede cesta k Rosewater Parku. Světlo Jamesovy baterky osvětluje oprýskané stěny opuštěných místností plných rozbitých a zapomenutých věcí. Co mají však znamenat květované šaty Mary v jednom z pokojů? I tady jsou zrůdné patvary ženských těl, útočí překvapivě, ze tmy. Jak však James záhy poznává, ve skličujících chodbách ubytovny se pohybuje ještě daleko nebezpečnější bytost. Rádio šumem varuje před blízkostí nepřítele. James se otáčí kolem sebe, ale žádný útok ženské zrůdy nepřichází. Pak jeho pohled pronikne skrze mříže na vzdálený konec chodby. V krvavé záři tam stojí postava s ocelovým jehlanem na hlavě. Nejeví žádnou aktivitu, ale i když se Jamesovi nijak nepředstaví, my víme, o koho jde. Je to Pyramid Head - Vykonavatel. Má z liského svědomí vytáhnout a ztrestat skrývané hříchy. Když ho James vzápětí spatří podruhé, není už zdaleka tak netečný. Na kuchyňské lince si užívá se dvěma holkama najednou, pokud se tak dá nazvat prznění dvou bizarních variací na ženské tělo. Náhle však sexuální akt přerušuje, zdá se, že míří za Jamesem šmírujícím ve skříni. Hrozbu odhalení zapudí James několika ranami z pistole. Nevypadá to, že by dělaly na chlápka v ocelové masce nějak silný dojem, ale hlavní je, že odchází. Sladké chvilky s erotickým nádechem jsou pryč, James se dál prokousává budovou až ke dveřím od zadního chodiště, kudy se má vrátit zpět do ulic Silent Hillu. Tady mu Pyramid Head potřetí zkříží cestu. Lépe řečeno, to James jej opět vytrhne z intimních radovánek. Tentokrát se mělo patrně jednat o orální sex, ale postatnější je, že Pyramid Head má v ruce metrový popravčí meč a vypadá hodně naštvaně. Konfrontace je nevyhnutelná, James vytahuje pistoli. Rána za ranou bubnují na železný kryt hlavy nepřítele. Bezvýsledně, netvor je stále na nohou, nezraněn. Tu se ozývá vzdálený zvuk sirén. Nepřemožitelné monstrum se otáčí a poslušně odchází pryč. Konečně může James opustit temný Wood Side Apartment . Objevuje se v úzké uličce, kde na zídce dvorku protějšího domu sedí malá holčička a čte si jakýsi dopis. James se s tímto otrlým dítkem už jednou potkal. Není to tak dlouho, co mu v tmavé budově přišlápla skrze mříž prsty k podlaze a odkopla klíč, který nutně potřeboval. James se zeptá, co tak malá holka dělá tady ve městě, ale je počastován jen strohým odseknutím - "Jsi slepý, nebo co?" Holčička je pěkně drzá, ale Jamesovu pozornost upoutá dopis v jejích rukou. "Co je to za dopis?" zkouší opět navázat konverzaci. "To není tvoje starost, ty jsi stejně Mary nemiloval!" konstatuje dítě a mizí za zídkou. James je šokován, "Počkej, odkud znáš Maryino jméno?!" vykřikne do prázdna. Co to celé mělo znamenat, jak mohla říct, že Mary nemiloval...? Mary - při vzpomínce na svou ženu si James uvědomí blízkost místa, kam od počátku směřuje. Rosewater Park je vzdálen už jen pár kroků. "Na našem oblíbeném místě, čekám na tebe..." probleskne opět Jamesovi hlavou věta z dopisu, jenž ho přivedl do Silent Hillu. Podivná holčička teď může počkat. Fascinován možností setkání s někým, kdo má spojení na Mary, nebo snad s Mary samotnou, chvátá James k parku. Už cítí chladný, vlhký vzduch od jezera. Rychlým krokem vstupuje na vyhlídkovou pasáž. Tohle je jejich oblíbené místo... Pátrá v mlze. Opodál stojí žena. Je opřená o zábradlí a pozoruje vodní hladinu. Srdce mu buší až v krku, "Mary?!" zvolá. Neznámá se otáčí. Dívá se na něj hezká mladá blondýnka. James je zmaten podobou této osoby k Mary, ale zároveň i trochu zklamán. "Ne... Ty nejsi..." Žena se usměje, "Vypadám jako tvá přítelkyně?" "Ne, jako má bývalá žena. Nemůžu tomu uvěřit. Mohla bys být její dvojče. Tvoje tvář, tvůj hlas... Jen vlasy a oblečení jsou jiné," odpovídá stále ještě překvapený James. "Jmenuji se Maria. Nevypadám jako duch, nebo ano? Sáhni si, jak hřeju," směje se Maria a dotýká se Jamesových dlaní. Dialog pokračuje. J: Ty opravdu nejsi Mary? M: Řekla jsem, že jsem Maria. J: Promiň, zmátlo mě to... M: Kam se chystáš? J: Hledám Mary, neviděla jsi ji? M: Neříkal jsi, že zemřela? J: No, ano, před třemi lety. Ale dostal jsem od ní dopis. Psala, že čeká na našem "oblíbeném místě". M: A to je tady? V každém případě, já jsem ji neviděla. Tohle je vaše jediné "oblíbené místo"? J: No, myslím, že je tu ještě hotel. Ten u jezera. Zajímalo by mě, jestli ještě stojí. M: Lake View Hotel? Ano, ten tam pořád je. Tohle bylo taky vaše "oblíbené místo"? Náhle Maria zvážní a přísně pokračuje: "To bych se tedy vsadila, že bylo!" Pak zase vše zlehčí: "Neblázni, jen jsem žertovala... No, stejně to není tímto směrem, bež tudy." Připomíná Jamesovi cestu k hotelu a pak vykročí s ním. J: Ty jdeš se mnou? M: Ty bys mě tu jen tak nechal?! Se všemi těmi monstry kolem? Jsem tady úplně sama. Všichni ostatní jsou pryč. Po krátké odmlce nasazuje Maria podruhé podivný tón: "Vypadám jako Mary, že? Ty jsi ji miloval, co? ...anebo jsi ji možná nenáviděl?!" "Nebuď směšná!" okřikuje ji James. Maria - její podoba k Mary ho zaráží. A co ty jízlivé poznámky? Nejdříve ta holčička a teď i Maria - proč by měl Mary nenávidět? Nejlépe bude to ignorovat, řekne si. Jeho cesta má teď nový cíl. Míří k Lake View Hotelu. Záhadná Maria kráčí po jeho boku. Hotel je na protější straně jezera. Dle mapy to vypadá na dlouhou, ale ne tak nebezpečnou procházku po silnici lemující břeh Toluca Lake. Zanedlouho však James a Maria dorazí k jednomu z přítoků jezera. Je to zlé, most přes řeku se zřítil, silnice je přerušena, dvojice musí zamířit zpět do města a najít jinou cestu. Mapa, nalezená vedle mrtvoly u mostu, je vede k herně bowlingu. Uvnitř najde James tlouštíka Eddieho. Když se ti dva potkali ve Wood Side Apartment poprvé, nebyl tlusťoch zrovna ve formě. James se neubrání úsměvné vzpomínce, kterak Eddie plní špinavou záchodovou mísu svými zvratky. Momentálně už ale Eddie působí naprosto spokojeně. Láduje se pizzou a mezi sousty se ptá Jamese, jestli už našel osobu, kterou hledal. James s ním prohodí pár slov, ale pak si povšimne přítomnosti drzé holčičky, která už mu dvakrát utekla. Malá zdrhá i tentokrát, nicméně Jamesovi se alespoň podaří zjistit od Eddieho její jméno - Laura. Naštěstí před kuželkárnou spatřila prchající Lauru Maria a tak ji mohou, společně s Jamesem, pronásledovat. Dostávají se do slepé uličky. Laura se protahuje úzkou škvírou mezi domy. James se tudy dál nedostane. To je k vzteku, co když má Laura nějaké informace o Mary... Jediná možnost, jak holčičku dále sledovat, je projít budovou, jež slouží jako striptýzový bar. Zadní východ je ale uzamčen. Je tu ale tajuplná Maria - ze tří tajných skrýší pod svými šaty vytahuje, za neskrývané Jamesovy zvědavosti, tři klíče a noční klub odemyká. Jamese kupodivu ani nenapadne zeptat se, kde je vzala, jen spěchá skrze budovu do vedlejší ulice. Tam v dálce uvidí Lauru, jak vchází do staré nemocnice. S malým zpožděním se tam pouštějí také James i Maria . V Brookhaven Hospital opět začíná peklo. Tmou proniká světlo Jamesovy baterky a maluje po stěnách děsivé stíny. Zatuchlé zdi nemocnice ukrývají armádu agresivních pozůstatků zdravotních sester, které už dávno ztratily poslední zbytky svých něžných pečovatelských sklonů. James musí bojovat o holý život a ještě chránit bezbrannou Mariu. Ta je stále více unavená. Naštěstí se ve třetím patře podaří natrefit na útulný pokoj. Maria uléhá na postel a hodlá si odpočinout. James si všímá, že ji trápí kašel a že bere nějaké léky. Vydává se tedy pátrat po Lauře sám. Dostává se až na střechu nemocnice, kde jej nečekaně přepadá Pyramid Head. James má štěstí v neštěstí, za cenu několika oděrek se propadá zhrouceným stropem do nižšího patra, z dosahu nebezpečného monstra. Tady objevuje stopy, které mu umožní dostat se do dříve nepřístupných částí nemocnice. Konečně v jedné z místností objeví Lauru. Ta si na tomto hrozném místě poklidně hraje s plyšovými medvídky. James se znovu pokusí od ní něco vyzvědět: "Jak víš o Mary?" Laura je už díkybohu svolná k rozhovoru: "Byly jsme s Mary kamarádky. Potkaly jsme se v nemocnici. Bylo to minulý rok..." nestačí dopovědět. "Lhářko!" osopí se na ni James. Ta malá si musí vymýšlet, vždyť Mary je tři roky mrtvá... "Fajn, tak mi nevěř..." dotčeně odsekne Laura. James ji uklidní a chce, aby šla dále s ním. Jenomže malá uličnice má jiné plány. Posílá Jamese do místnosti, kde údajně vytratila dopis od Mary. James se nechá napálit, vejde dovnitř a Laura za ním zamyká dveře. Následují morbidní události, ze stropu se spouštějí nechutné mumie s přesvědčivou snahou ubrat Jamesovi kyslík. Když se je podaří zpacifikovat, dochází k záhadnému jevu, dobře známému z prvního dílu SH. James je jakoby vtažen do jiného času a prostoru. Zůstává sice v nemocnici, ta je však poněkud změněna. Vybavení místností zakrývají bílé plachty, dveře dříve zablokované jsou otevřeny a naopak. Laura je opět ztracena, James tak alespoň zamíří k pokoji, kde nechal odpočívat Mariu. I ona je pryč. Na stolku zůstaly jen prázdné ampulky od léků. "Jsou to ty, co brala Maria? Je teď taky nemocná?" honí se Jamesovi hlavou. Myšlenky na nemoc vyvolají vzpomínku na Mary. Jak rád by se už vymotal z téhle proklaté nemocnice... Bloudí dál chodbami, je nucen sestoupit až do sklepních prostor. Překvapivě právě zde se objevuje Maria. Je k smrti vyděšená, hystericky obviňuje Jamese, že ji neochránil. Hlavní ale je, že je živá. Jejich cesty se opět spojily, zdá se, že nemocnici opustí společně. Projdou ještě několika pokoji a pak už zbývá jen dlouhá chodba k výtahu, jenž je má vyvést do přízemí, k východu. Kráčejí mezi úzkými stěnami sklepa, ozvěny jejich šlépějí se ztrácejí v temných koutech. James razí cestu v šeru, za ním jemně našlapuje Maria. Náhle se ozve zvuk pomalých, těžkých kroků. James se otáčí a kužel světla jeho baterky ozáří ocelovou masku ve tvaru jehlanu. Horší to být nemůže - jeho věčný pronásledovatel, Pyramid Head, je jim v patách. Pouštějí se do běhu o život. James je úspěšný, po krátké chvíli vletí do výtahu. Maria je pomalejší, svůj závod prohrává. Dveře zdviže se nezadržitelně zavírají, Maria zoufale natahuje ruku do zbývající mezery. Hrůzou zkamenělý James škvírou sleduje, jak krutý kat napřahuje své kopí ke smrtelné ráně... Je dokonáno, Mariina dlaň ochabne a mizí z kabiny. Výtah se rozjíždí. Zdrcený James opouští nemocnici. Ztratil Mariu. Máme právo číst jeho myšlenky: "Maria je mrtvá. Nemohl jsem ji zachránit. Znovu jsem nemohl udělat nic, co by pomohlo. Laura kamsi utekla. Mary... co mám dělat? Opravdu tady na mě někde čekáš...?" (Pokud někdo minul úvodní část o historii města, bylo teď vhodné se tam vrátit - k rozboru zpráv z nemocnice. Mají úzkou spojitost s Jamesem a také objasňují symboliku míst, kterými bude James nyní procházet.) Noc roztáhla svá křídla nad Silent Hillem. James pobíhá ulicemi, následujíc písemné stopy, jež po sobě zanechal záhadný doktor z nemocnice. Tyto zprávy jsou znepokojivé svým osobním tónem vůči Jamesi Sunderlandovi. Vrcholem všeho je krvavý nápis, který se objevil v Neely Baru - "Jestli chceš opravdu vidět Mary, Jamesi, měl bys prostě zemřít. Ale ty zřejmě směřuješ do jiných míst, než Mary." Vyznění je jasné, Mary je mrtvá, její duše v nebi... Ale proč bych on měl patřit do pekla, odmítá James smysl vzkazu a vzápětí prochází vraty, vedle nichž je napsáno, že "se otevírají jen v čase nočních můr". V Rosewater Parku, vedle sochy Jennifer Caroll, pak James vyhrabe bronzový klíč a používá jej na dveře muzea. Dlouhými schody sestupuje do temného podzemí. Dostává se do hrůzných míst, proti kterým byla Brookhaven Hospital dětským hřištěm ve slunečném poledni. Brouzdá se ve starých stokách, padá na dno studny, je uvězněn v místnosti zahlcené obrovskými brouky. Nachází klíč s nápisem: "Je to podezření, jež tě vede do očistce." Týká se snad jeho? Ocitá se ve věznici Toluca Prison, vybudované v polovině devatenáctého století. Prastaré zdi dýchají hnilobným zápachem. Cely a kobky jsou nyní obývány monstry. Kromě nich slyší James podivné zvuky, kroky a mumlání, i duchové stále přebývají na těchto místech. Na nádvoří věznice stojí šibenice se třemi oprátkami. Pod nápis "Dávám ti krev za vykoupení tří hříchů" vkládá symboly tří hříšníků. Zdá se, že netuší, o koho by se mohlo jednat... Smrtelný výkřik z popraviště mu oznamuje zisk předmětu, který mu umožní sestup do sklepení věznice. Sžíravý zápach rozkládajícího se masa mu naznačí, v jakých prostorách se nachází. Prochází márnicí přeplněnou tlejícími mrtvými těly. Jamesův mozek si ve vypjaté situaci vytváří děsivé sebeklamy, "Pohnul se ten mrtvý pod plachtou, nebo se mi to jen zdálo..." Zastaví se až před temnou jámou, do níž se shazovaly mrtvoly. Nejde vidět na dno, z hlubiny vychází nesnesitelný smrad. Jiné cesty není - je to morbidní a šílené, ale musí tam skočit... Skrze prostory uzavřeného dolu proniká do chaotického labyrintu. Motá se spletitým uzlem chodeb a koridorů. Tudy se prochází i Pyramid Head, James se mu vyhýbá a dokonce se mu podaří vstoupit přímo do dílničky monstra s plechovou hlavou, kde získává jednu z jeho gigantických zbraní. Vzápětí ho ale čeká neuvěřitelné setkání. Přes bizarní místnost ve tvaru ocelové kostky se dostává do pokoje, jenž je rozdělen mříží. Na druhé straně sedí - Maria! James nevěří vlastním očím. Ona je naživu. Ptá se jí, jak dokázala přežít, ale Maria se jen pobaveně usmívá. Vůbec si nevybavuje, že by se jí ve sklepě nemocnice něco zlého přihodilo. Mluví jen o tom, že se "rozdělili". Pak zcela otočí a vypráví o videokazetě, kterou James natočil s Mary. James je zcela zmaten. Začíná doufat, jestli snad Maria opravdu nemůže být... "Nejsem tvá Mary!" zchladí jej Maria. Vzápětí se mění ve svůdkyni a vyzývá Jamese, aby za ní přišel na druhou stranu mříží. "O.K. Zůstaň tam, hned tam budu," vyhrkne James a vydává se hledat cestu labyrintem. V bludišti chodeb se ale nejdříve, za dramatických okolností, setkává s Angelou Orosco, dívkou, jež poprvé potkal na hřbitově. Podruhé, v ubytovně, ji rozmluvil pokus o sebevraždu a převzal od ní nůž, jímž se chtěla zabít. Jenže pak ji vyděsil sdělením, že hledá svou mrtvou ženu. To jí vyplašilo, odešla a potkávají se až nyní. Tentokrát ji musí James ochránit zabíjejíc podivné monstrum, ohrožující ji na životě. Angela však nepůsobí vděčným dojmem, je v šoku a rozhovor s Jamesem zakončí těmito slovy: A: Řekl jsi, že tvá žena Mary je mrtvá, je to tak? J: Ano, ona byla nemocná... A: Lháři! Já o tobě vím! Ty už jsi ji nechtěl! Ty sis zřejmě našel někoho jiného... Co je to za hrozná obvinění? James je šokován tím, co slyšel. "To je absurdní... já nikdy..." koktá. Je to ale další podezřelý náznak a v Jamesově mysli se objevuje první stín pochybností. Koho jiného by si našel? Že by se to týkalo těchto chvil a tím někým byla Maria? Maria - ona stále čeká v té cele, vzpomene si James a spěchá dál. Podstupuje mrazivou hádanku s oběšenci, než konečně najde zadní vstup do pokoje s Mariou. Otevírá dveře a opět prožívá tragédii - nachází už jen mrtvé tělo. Maria je zase po smrti. Konsternován vyběhne z místnosti a zjišťuje, že kdosi právě prošel dříve zamčenou brankou. Tou prochází na podivný hřbitov. Ještě podivnější jsou ale tři prázdné, čerstvě vykopané hroby. "Angela Orosco", "Eddie Dombrowski", čte James překvapeně na náhrobcích. Přechází ke třetímu kameni - "James Sunderland"! Díra v zemi kamsi vede, zkoprnělý James chvíli váhá, ale pak skočí do vlastního hrobu... Blíží se nevyhnutelný konflikt s Eddiem. Tlusťochovi se to v hlavě úplně posralo. Mává kolem sebe pistolkou a nakonec začne i střílet. James nemá na vybranou, musí toho šílence odrovnat. Nad tělem mrtvého sádelníka však na Jamese padne tíha událostí. "Zabil jsem lidskou bytost," doléhá na něj a vzápětí, v děsivé souvislosti, navazuje: "Mary, zemřela jsi opravdu před třemi lety...?" Je tu další závan podezření. Podezření, že ohledně smrti Mary to vůbec nemusí být tak, jak to James nám a sobě až do těchto chvil předkládal. James konečně opouští podzemí a uklidňuje se plavbou přes Toluca Lake. Ponurá mlha zahaluje hladinu jezera, James je vděčný alespoň za světlo lampy z protějšího břehu, jež mu udává směr. Připlouvá přímo k Lake View Hotelu. "Tohle místo se za celé tři roky nezměnilo," pomyslí si hned po vstupu na molo. Hotel vypadá přesně tak, jak si jej pamatuje, když tu byli s Mary naposledy. Vchází hlavním vchodem a ze stěny sundává mapku budovy. V místě pokoje č.312 je ručně připsáno: "Čekám na tebe..." 312 - to je apartmá, ve kterém se tenkrát s Mary ubytovali! Snad už tam přijde celé záhadě na kloub... Zatím je ale v přízemí, kde vstupuje do jídelny s klavírem. Nástroj mu připomene, jak ráda hrála Mary na piano. Vtom se ozve tón - někdo uhodil do kláves. Naštěstí je to jen uličnice Laura, povedlo se jí Jamese vyděsit. Stejně jako James hledala Mary. Neuspěla, je už unavená a ptá se, jestli Mary nenašel on. Ten ji musí zklamat, načež Laura překvapivě vytahuje dopis od Mary (podrobnosti v sekci "Laura"), podle kterého usoudila, že Mary je v Silent Hillu. James hltá řádky o "tichém a nádherném místě", jak Mary popisuje místo, kde by se teď měla nacházet. "Může tady Mary opravdu být?" ptá se James sám sebe, je tohle ono "tiché a nádherné místo"? Pak jej upoutá závěr dopisu. Mary v něm Lauře blahopřeje k osmým narozeninám. James zvedá hlavu od papíru: "Lauro, jak jsi stará?" Od okna, na které prstem maluje kočku, přichází Lauřina odpověď: "Minulý týden jsem měla osm let." James je zaskočen, ale už neobviňuje Lauru ze lži. "Takže Mary nemohla zemřít před třemi lety..." příjímá realitu. Už se nebrání faktu, že jeho teorie o smrti Mary se rozpadá na prach. Náhle je ochoten poznat pravdu. Pravdu, kterou sám před sebou skrýval a před kterou utíkal. Laura přeruší běh jeho myšlenek, zmíníc se o dalším dopisu od Mary. Sahá pro něj do kapsy. "Já jsem ho ztratila! Musím ho najít!" vykřikne a zmizí v tmavé chobě. Je tu tedy ještě jeden dopis od Mary... James už na nic nečeká a skrze monstra si razí cestu do pokoje č.312. Prochází místy, jež v něm vyvolávají vzpomínky na hezké chvíle, které tu strávil s Mary. Je tu bar, kde s Mary sedávali a v něm spousta náčiní k rybaření, oblíbené to činnosti turistů v Silent Hillu. "Nebyl jsem v tom zrovna dobrý, tak jsem to nikdy nezkoušel, když jsem tady byl," zalituje James. Hotel vypadá, že je už dobrý rok opuštěn. Zkažené potraviny s prošlou lhůtou spotřeby ve skladu, rozpis směn zaměstnanců s datem z loňského roku... Na recepci dokonce leží zažloutlý lístek: Pane Jamesi Sunderlande, kazeta, kterou jste si zde zapoměl, je uschována v kanceláři v prvním patře." Tam James skutečně v trezoru najde pásku, jež tu natočil před třemi lety! Pak už jen vystupuje do nejvyššího patra a otevírá dveře s cedulkou 312. Pokoj je ale prázdný, nikdo tady na Jamese nečeká. Všimne si tedy videa a rozhodne se přehrát si svou, po letech znovunalezenou nahrávku. Videokazeta zajíždí do mechaniky a James usedá do křesla. Naskakuje obraz. Objevuje se Mary, prochází se před velkými okny pokoje. Mluví o Silent Hillu a jak se ji tady líbí. Dívá se do kamery a mámí z Jamese slib, že ji tady někdy znovu vezme. James by dal všechno na světě, aby tohle nebyla jen nahrávka. Na obrazovce je jeho žena, taková, jakou ji miloval. Je šťastná a spokojená, má na sobě své oblíbené květované šaty. Její slova však náhle utne kašel. Obraz mizí v šedobílém šumu. Za chvíli se vrací, je tu však zcela jiná scéna. Jamese polévá studený pot. Vidí Mary na smrtelné posteli, v posledním stadiu její nemoci - vyzáblou a bledou lidskou trosku. Tohle nenatočil on! Na pásce se odvíjí drtivé svědectví. K Mary si na postel přisedá muž. Lze velmi snadno rozpoznat jeho totožnost. Přikován ke křeslu, sleduje James Sunderland sám sebe, jak bere do rukou polštář a cpe jej Mary do obličeje. Zesláblá Mary nemá šanci se bránit, párkrát sebou pohne, ale vzduch rychle dochází. Obraz se pozvolna ztrácí v šumu, ale James stále s vytřeštěnýma očima sleduje, jak zabíjí vlastní ženu.

Signál zcela mizí, video se vypíná. Tíha pravdy je nesnesitelná. Jamesovi klesá hlava do dlaní. Zavraždil svou manželku, udusil Mary polštářem. Byla sice nevyléčitelně nemocná, ale přece neměl právo tímto způsobem ukončit její život... Dveře za ním se otevírají a vchází Laura. "Tak tady jsi, Jamesi! Našel jsi ten dopis? Našel jsi Mary? Jestli ne, tak už pojďme, O.K.?" James je příliš zdrcen, aby před holčičkou něco zastíral. J: Lauro, Mary je pryč. Ona je mrtvá. L: Lháři! To je lež! J: Ne, je to pravda... L: Zemřela, protože byla nemocná? J: Ne, já jsem ji zabil... L: Vrahu! Proč jsi to udělal?! Nenávidím tě... Chci Mary zpátky...Vrať mi ji zpátky...    Já jsem to věděla. Ty ses o ní nestaral. Ona na tebe vždycky čekala... Proč? Proč?! Prostoduchým dítětem cloumají emoce. Laura není schopna pochopit takový čin. James už je ale zcela otupělý a netečný. J: Je mi líto. Ta Mary, kterou znáš, už tady není... Laura definitivně odchází (objevuje se už pouze v zakončení "Leave") a z Jamesova rádia se opět začíná ozývat vzdálený hlas Mary: "Jamesi... Kde jsi? Čekám... Čekám na tebe. Prosím, pojď ke mně. Ty mě nenávidíš? To proto nejdeš? Prosím spěchej! Ztratil ses? Jsem blízko. Čekám blízko, Jamesi..." Ale James už ví, že tu svou Mary tady nenajde. Je tu však někdo, nebo něco, co ho míní za jeho zločin potrestat. Vydává se vstříc svému osudu. Vychází z pokoje a zjišťuje, že hotel se změnil. Je tady jako po požáru. Zdi jsou porušené, skrze spálenou střechu kape všude voda. Související zajímavostí je jeden z obrázků - "Burning man", nalezený ve vězeňské cele Toluca Prison. Je na něm hořící budova. Podle mola s lampou můžeme snadno poznat, že se jedná o Lake View Hotel. Není pochyb, že se nám zde programátoři snaží něco naznačit. Co se to tedy děje s hotelem a s Jamesovým viděním reality vůbec? Povolme uzdu svým teoriím. Když James vystoupil z loďky na molo a podíval se směrem k hotelu, prohlásil, že se tohle místo od doby jeho poslední návštěvy nezměnilo. Jenže je to jen iluze, pouze pro jeho oči a jen pro tuto chvíli. Lake View Hotel totiž před rokem vyhořel. Spotřební lhůty na potravinách, loňský rozpis směn zaměstnanců, to vše poukazuje na fakt, že interiér budovy byl pro Jamese "zrekonstruován" podle posledního možného modelu, tedy podle stavu, ve kterém se hotel nacházel pár okamžiků před začátkem požáru. Jamesovu vyumělkovanou představu ještě dokresluje lísteček s odkazem na videokazetu a pochopitelně všudypřítomná monstra. Fata morgána nezměněného hotelu se hlavnímu hrdinovi definitivně hroutí ve chvíli, kdy je mu připomenuta vražda jeho manželky. Ztrácí růžové brýle a vzdává se naivních nadějí, i jeho zrak tak nyní vidí současný, skutečný stav budovy, tak jak jej zřejmě vnímá např. malá Laura. Přestože to zřejmě nejvíce odnesla střecha a vybavení většiny apartmánů nebylo zcela zničeno, z velkolepého Lake View Hotelu je spáleniště. Podobné ruiny zůstaly z jeho fantazií o živé Mary. Proč však oblíbené ubytovací středisko strávil oheň, to nám není sděleno. Možná jej zapálil žhář, jenž si pak ve vězeňské cele namaloval onen obrázek, možná byla příčinou porucha topného tělesa v jedné kanceláři v prvním patře (soudě podle zvýrazněného nápisu "Jsem Johnny, ten horký chlapík," nebo tak nějak...). Malá knihovna v druhém patře je ohněm netknutá. Tam, na stole u okna nachází James magnetofon se sluchátky. Nasazuje si je na hlavu. Za sklem okna se venku vznáší bílá nemocniční postel. Jamesovi zní v uších jeho dávný rozhovor s lékařem, jenž u Mary zjistil neléčitelnou nemoc. James: Mary zemře?! To nemyslíte vážně! doktor: Je mi opravdu líto... J: Ale vy jste doktor! Léčit lidi je vaše práce. Jak ji můžete nechat zemřít?! dr: Prosím, uklidněte se. Jako její doktor vám slibuji, že udělám maximum. Ale na její onemocnění stále jěště neexistuje účinná léčba... J: Kolik jí ještě zbývá času? dr: Obávám se, že to nevím přesně. Nanejvýš tři roky. Možná jen šest měsíců... Nedá se to přesně určit. Vzpomínky na tyto věty Jamese stále bolí. Proč zrovna jeho žena musela umírat... Odchází z knihovny. Brodí se zatopeným přízemím, aby se dostal do hlavní haly. Tam na něj čeká drastický výjev. V železné konstrukci visí Maria, hlavou dolů. James se ani nestačí podivit nad tím, že je zase naživu. Z obou stran jí obklopují popravčí - muži s ocelovým jehlanem na hlavě. Jamesi bleskne hlavou vzpomínka na velký obraz z věznice. "Mlhavý den, pozůstatky rozsudku," stálo na štítku pod malbou. V popředí dominoval Pyramid Head, v pozadí viseli mrtví v konstrukcích, popravení probodnutím. Teď tu před ním stojí Pyramidové dva. "Nechte nás na pokoji!" zařve James. Marně. Jeden z katů couvá dozadu a proráží křičící Mariu kopím. James klesá na kolena. Tu se Pyramidové objevují vedle něj. James zvedá hlavu a obrací se k jednomu z nich: "Byl jsem slabý. To proto jsem tě potřeboval. Potřeboval jsem někoho, kdo by mě trestal za mé hříchy. Ale to už je pryč. Znám pravdu. Teď je čas to ukončit." Naplněn odhodláním, vstává James z podlahy a nastupuje k rozhodujícímu boji. Zase dopadají rány a střely na ocelové helmy monster. Pyramidi však stále útočí na Jamese, v touze nabodnout jej na svá kopí. Vypadá to, že vůbec nedbají na spousty ran mířících na jejich těla. Jejich kroky sice chvílemi zpomalí, ale démonická stvoření neznají bolest. Ne, James je nemůže udolat. Jejich osud podléhá vyšší moci. Ta však právě v této chvíli zasahuje. Znavený James překvapeně sleduje, jak se chůze netvorů znenadání zastavuje. Vzápětí se oba Pyramidi otáčejí a sunou se ke středu místnosti, tam kde jsou na zemi vyryta ďábelská znamení. Špičkou železných bodců vytvoří v podlaze důlek, do kterého následně svou zbraň zapřou. Fascinující podívaná vrcholí, monstra nadzvedávají své masky a narázejí svá hrdla na rezavé hroty vlastních kopí. James přemáhá své obavy a přibližuje se ke strnulým postavám. Je opravdu po boji, hrozný Pyramid Head se už nikdy nepohne. Jenže, kdo vlastně byla ona stvůra s železným jehlanem na hlavě? Jakou úlohu měl nekompromisní Pyramid Head v příběhu? Je tu pár vodítek, které nám to pomohou určit. Jak prozrazují obrazy ve věznici, po tělesné stránce je Pyramid Head nepochybně katem z devatenáctého století. Nejprve na válečných zajatcích tábora z dob války Severu proti Jihu a posléze na vězních Toluca Prison prováděli muži - popravčí, odění v pláště a masky, brutální ortely smrti, jako jsou probodnutí a uškrcení. Snad pro tuto drsnou praxi byl dnes Pyramid Head vytažen z hlubin pekla a vrácen zpět na své bývalé působiště. Z temných koutů labyrintu a věznice vychází do ulic Silent Hillu, aby trestal a děsil ty, kdož tu byli pro své hříchy povoláni. Nyní je tímto hříšníkem James Sunderland. Tomu se Pyramid Head nejdřív prezentuje jako mrzká bytost, znásilňující bizarní parodie ženských těl. Později však Pyramid nabere hlubší význam. James se opakovaně stává svědkem, kterak monstrum zabíjí Mariu - záhadnou ženu, jež potkal v Rosewater Parku a která je tak podobná jeho bývalé maželce Mary. Smrt Mary - právě tuto událost mají Pyramidovy vražedné agrese vůči Marie Jamesovi krutě připomínat. Jamesův náhled na akt, kdy je Maria usmrcena se však v průběhu hry mění a to v závislosti na stavu jeho vědomí o způsobu, jakým zemřela Mary Sunderland. V nemocnici, kdy ještě stále pokrytecky věří tomu, že Mary zemřela kvůli nemoci před třemi lety, je před jeho očima Maria poprvé Pyramidem probodnuta. Při odchodu z Brookhaven Hospital to James komentuje: "Maria je mrtvá, nemohl jsem udělat nic, co by pomohlo..." V této chvíli pro něj Pyramid personifikuje neléčitelnou nemoc - zabíjí Mariu, stejně jako choroba zabíjela Mary a on proti tomu nemohl vůbec nic dělat. Napodruhé se situace poněkud mění. James nachází Mariu už mrtvou v cele, po průchodu labyrintem. "Maria... ne... proč?" koktá a klesá k mrtvému tělu. Tentokrát nebyl svědkem její smrti, ale bližší pohled na mrtvou ukazuje, že neodešla ze světa přirozenou cestou, ani kvůli žádné nemoci. Nejsou tu sice žádné stopy po úderu nějakou zbraní, ale vypadá to, že Maria byla zardoušena, zadušena. Není třeba dodávat, co má tohle Jamesovi připomínat. Z mlhy jeho vzpomínek se vynořují znepokojivé obrazy. Zatím jsou příliš zastřené, ale James nám sám poskytne jasný důkaz. Je to jeho poslední slovo nad mrtvým tělem. "Mary..." dere se mu z úst. Už ne Maria, ale Mary... Ve finální scéně se dvěma Pyramidy však James už díky videokazetě ví, že Mary sprovodil ze světa on sám. Maria je zde bezmocně upoutána v železné konstrukci - i Mary byla bezbranná, zcela zesláblá svou nemocí, když ji James dusil polštářem. Nyní Pyramid Head, propichující Mariu kopím, zosobňuje samotného Jamese Sunderlanda zabíjejícího Mary. Ovšem James už dokázal přijmout pravdu, přestal utíkat před svým zločinem. Není už tedy zapotřebí připomínat jeho hřích, dva Pyramidové následně napadají Jamese, aby jej definitivně ztrestali smrtí. James se k nim však staví čelem, bojuje o svůj život a snaží se naopak skoncovat s nimi. To se ale zdá být nemožné. Všimněme si, že ať James kdykoliv užije na Pyramida jakoukoli zbraň (včetně hyperspreje se zelenou náplní), nikdy ho nemůže úplně zlikvidovat. Monstrum lze akorát zpomalit, anebo před ním utéct. Troufám si tedy tvrdit, že Pyramid Head symbolizuje i výčitky Jamesova svědomí. Své vlastní svědomí nemůže člověk sám porazit. Výčitky za spáchaný čin lze jen krátce potlačit, nebo před nimi utéct. Nikdy ale ne nadlouho, vždy se vracejí a navíc se stále větší intenzitou. Jako Pyramid Head - James sám nemá moc, aby jej zničil. Je jen jedna cesta, jak ulehčit svědomí - přiznat provinění a doufat, že postižená bytost zločin odpustí. To první už James udělal, to druhé musí udělat Mary. Předpokládejme, že Mary sleduje Jamesův boj odněkud ze světa mrtvých. Odpouští Jamesi jeho zločin a Pyramid Head tak ztrácí právo Jamese pronásledovat a trestat. Pekelný velitel proto přikazuje Pyramidům vyklidit pole. Sám však pro Jamese chystá ještě jednu tvrdou zkoušku... Po "sebevraždě" obou monster odchází James z haly. Hned na protějších dveřích je vyobrazena trpící lidská tvář. Jamese zamrazí, výjev mu nápadně připomíná obrys Maryina obličeje zakrytého polštářem, když ji dusil. Je mu jasné, že ani zbavením se Pyramidů jeho trýznivá pouť nekončí. Kráčí dál zničeným hotelem. V dlouhé chodbě se mu v myšlenkách náhle vrací smutné chvíle, když navštěvoval Mary v nemocnici. Mary bývala vždy milou a klidnou ženou, ale v kobce špitálních zdí někdy nedokázala vzdorovat svému krutému údělu a chovala se jedovatě a hystericky. Mary: Co chceš, Jamesi?! James: Přinesl jsem ti květy... M: Květiny? Nechci žádné zatracené květiny! Běž už domů! J: Mary, co to říkáš?! M: Podívej! Vypadám hrozně! Květy ke mě nepatří. Při té mojí nemoci a po těch lécích vypadám jako netvor. Tak co na mne civíš?! Vypadni, k čertu, odsud! Nech mě už na pokoji! Jsem k ničemu. Stejně budu brzy mrtvá. Možná dnes, možná zítra. Bylo by lepší, kdyby mě prostě zabili. Ale soudím, že ze mne plyne nemocnici tučný zisk, tak mne nechávají naživu... Ty jsi ještě tady? Řekla jsem ti, abys šel. Jsi hluchý?! Už se nevracej! Pak se její slova změní v pláč: M: Jamesi... počkej... nechoď... zůstaň se mnou! Nenechávej mne samotnou. Já jsem to tak nemyslela. Prosím, Jamesi, řekni, že všechno bude v pořádku... Řekni, že neumírám... Pomoz mi... Poslední zoufalé věty odeznívají, James je opět naplněn pocitem naprosté bezmoci, stejně jako kdysi, ve chvílích, kdy tato slova poslouchal. Už zbývá jen dlouhé železné schodiště. Vede Jamese kamsi nahoru, ke střeše spáleného hotelu. Tam ho čeká podivné setkání. Vidí osobu vypadající jako jeho žena na fotografii, kterou stále nosí při sobě. Po tom všem, co už v tomhle městě prožil ale tuší, že jeho milovaná Mary to být nemůže. Je to snad zase Maria? Dochází k rozhovoru (viz popis konců v závěru článku), jehož obsah se liší podle druhu zakončení hry, jehož jste právě dosáhli. Poté se bytost mění Jamesovi přímo před očima v démonickou karikaturu jeho umírající ženy. Je zavěšená v konstrukci a z jejího těla vylétají mračna černých motýlů. James musí podstoupit ještě jeden zápas o život. Jde to lépe, než s Pyramid Headem. Z létající fůrie stříká po zásazích krev. Nakonec padá železná klec i s tělem Jamesovi k nohám. Ďábelský pořadatel Jamesova silentovského pekla nachystal nakonec ještě jednu brilantní zápletku. Před Jamesem leží v agónii bezmocná napodobenina Mary a šeptá jeho jméno. Můžete běhat kolem jak dlouho chcete, ale sama nezemře. Stále volá: "Jamesi... Jamesi..." Musíte to udělat vy... James je donucen zasadit "Mary" poslední ránu. Tohle je opravdový klenot scénáře. Než bude definitivně propuštěn ze Silent Hillu, musí si ještě jednou a na vlastní kůži prožít chvíli, kdy zabil vlastní ženu. A vy máte "tu čest" být s ním. Jde to tak rychle a jednoduše - jen vyberte zbraň a stiskněte tlačítko na ovladači... Co bude následovat, to už záleží na získaném zakončení. Fakta, získaná rozborem závěrečných filmů u konců "Leave", "Maria", "In Water" a "Rebirth", nám, společně s obsahem druhého dopisu od Mary, vyjeví detaily posledních chvil života Mary Shepherd Sunderland. Rozhodně bych ale neměl pominout nejzáhadnější postavu Silent Hillu 2, ženu, jež si říká Maria. Je tedy na čase využít poslední příležitost, abych ji mohl věnovat pár řádek. Maria Asi každý z nás byl při prvním hraní SH2 touto postavou zpočátku zmaten. Je snad Maria převlečená Mary? Co je to vůbec za ženskou, která si opakovaně umírá a pak se zase někde objevuje? Pokud jste si pokládali podobné otázky, není zač se stydět, naplnili jste tím záměr tvůrců. Že by Maria byla jen duch? Vzpomínáte na chvíli, kdy vás toto mohlo napadnout? Správně, ten rozhovor v Rosewater Parku - mění se pohled kamery, Maria je chvíli skrytá za stánkem a nejde ji vidět. Vzápětí ale vykročí do záběru a my si můžeme oddechnout. Tady nás programátoři nechali v nejistotě jen dvě vteřiny. U těch úvodních dvou otázek je to složitější. K nalezení odpovědi bude třeba poskládat všechny souvislosti a využít náznaky v rozhovorech. Spousta cenných informací o této postavě je ve speciálním scénáři vydaném jen v novějších verzích hry. Na následujících řádcích si něj vytáhnu některá fakta, ale jen tolik, abych neprozradil jeho hlavní pointu. I nezasvěcení tak mohou bezstarostně číst dál. Takže, kdo je vlastně Maria? Nejlepší odpovědí je zde sám název zmíněného miniscénáře: "Born From A Wish" = "Zrozená z přání". Pro pochopení bytosti zvané Maria musíme opustit reálný svět a ponořit se do mlhy tajemného města. Na rozdíl od ostatních postav, Maria do Silent Hillu odnikud nepřišla. Je městem stvořena (nebo třeba ďáblem, který tu právě pořádá trestání provinilců, jak chcete), její bytí počíná ve chvíli příjezdu Jamese Sunderlanda. Právě tento člověk je příčinou její existence ve městě, právě jeho fantazie a představy určují její vzhled. Maria má být Jamesovi figurkou, jež mu bude připomínat jeho bývalou ženu a také zločin, který na ní spáchal. Hra nám, bohužel, blíže nespecifikuje technologii, jakou se na počkání vyrábějí sympatické blondýnky, takže nad tím nemá smysl podrobně hloubat. Je ale evidentní, že Maria krvácí, když je zraněna a pokud ji James dostatečně neochrání před útoky monster, může i zatuhnout. Přes všechny tyto lidské vlastnosti si ale její stvořitel ponechal navíc možnost opakovaně ji oživit po aranžovaných útocích další své figury - Pyramid Heada, aby mohla být znovu postavena Jamesovi do cesty. V každém případě, ať už Marie vdechl život ďábel, nebo kdokoli, víme alespoň, kde se tak stalo. Striptýzový bar Heaven´s Night je místem, kde Maria začíná nést svůj nelehký úděl. Proč zrovna takový oplzlý podnik? Nezapomínajme, že Maria je vytvořena podle představ Jamese Sunderlanda - a to je chlap. Programátoři se zřejmě drželi jedné drsné mužské průpovídky - "ideální ženská je přes den dobrá hospodyně a v noci dobrá děvka". S prominutím všech případných žen čtoucích tyto řádky. Ale vždyť takhle už dnešní muži přece dávno nesmýšlejí, že? James si určitě nevysnil Mariu jako děvku, ona je jen mnohokrát vyzývavěji oblečenou a upravenou verzí jeho Mary. Ovládá sexy pohyby barové tanečnice. Proto ten noční podnik. Jedna malá aktualizace po dohrání PC verze hry: Vyšší rozlišení umožnilo lépe rozpoznat obličej ženy na plakátu vylepeném na záchodcích dálničního odpočivadla před tunelem do města (obrázek vlevo). Poutač inzeruje zmíněný striptýzový bar a tvář na něm patří - Marii. Respektive striptérce, jež v podniku zřejmě pracovala. Nemusela se nutně jmenovat Maria... Tohle jméno se objeví v mysli blondýnky až dlouho po zahájení scénáře Born From A Wish. Proč zrovna Maria? Je to přece podobné slovu Mary. Stejně jako je jeho nová nositelka téměř kopií Jamesovy mrtvé manželky. S nalezením vhodného jména neměl tedy záhadný Mariin stvořitel větší problémy. Kde ale vzít tělo, za kterým se bude trestaný Sunderland hnát jako býk za červeným hadrem... Právě onen plakát nám naznačuje, že kočičku v minisukni nebylo nutné uplácat z hlíny nebo vyklonovat z něčího žebra. Odvážím se trefit do možného scénáře. Jistá atraktivní žena pracovala v Heaven´s Night jako barová tanečnice. Pak přišel soudný den, kdy se Silent Hill proměnil v mrtvé město, jehož obyvatelé zmizeli, nebo se místy objevují v podobě monster potácejících se ulicemi. Naší striptérce byl však určen jiný osud. Byla příliš podobná ženě jednoho muže, jenž si sem právě přijel prožít svůj očistec. To ji uchránilo před údělem jejích kolegyň zjevujícím se Sunderlandovi jako ony sexy zrůdy na vysokých podpatcích. Její krásné tělo zůstalo zachováno, ale její duše a osobnost byly odstraněny, aby mohly být později nahrazeny myšlenkami kohosi jiného. Zůstaly ale některé hmotné předměty poukazující na její ztracenou minulost. Jsou to tři klíče od zadního vchodu nočního baru. Zevnitř (na začátku minihry) jej žena nemůže použít, protože je zámek ucpán žvýkačkou, ale později (v Jamesově příběhu), z druhé strany, už to možné je. Ve známé scénce tahá klíče z různých tajných skrýší pod svým oblečením. Tolik k pravděpodobnému původu fyzické formy této postavy. Maria se tedy probouzí k životu v Heaven´s Night. Je mladou atraktivní ženou, za kterou by se jistě rádo otočilo všech 96 procent normální mužské populace. Její mysl je však skoro prázdná - nejsou tu vzpomínky na minulost, na dětství, neboť nic z toho nazažila. Představme si Mariu jako člověka po těžké ztrátě paměti - nezapomene mluvit, chodit, chápat souvislosti, cítit náklonnost, nenávist, nebo strach, ale schází mu vzpomínky na chvíle, které prožil a lidi, co znal. Takovému člověku se někdy vrací pamět postupem času, v jeho mysli se znovu objevují krátké i dlouhé úseky z jeho života. Totéž prožívá i Maria, akorát vzpomínky, které jedna za druhou vyvstávají v jejím mozku, nejsou její, patří zavražděné Mary Sunderland. Tyto prožitky vždy v pravý čas problesknou Marie v paměti - aby vedly ji a později hlavně Jamese Sunderlanda předem stanovenou trasou jeho očistce. Nyní se tedy čerstvě stvořená Maria, s čistou hlavou (doslovně vzato), vydává okusit ovoce poznání. Opouští bar a korzuje ulicemi Silent Hillu hledajíc jinou lidskou bytost. Potkává ale jen podivné, žensky vypadající zrůdy, které o nezávazné klábosení rozhodně nejeví zájem. Až na severním konci Munsonovy ulice se na Mariu usměje štěstí - zahlédne pootevřené dveře. Vstupuje do starého domu, obehnaného vysokou zdí . Naštěstí budova není prázdná, i když muž představivší se jako Ernest Baldwin komunikuje s Mariou vždy jen skrze zavřené dveře. Zpočátku není zrovna sdílný a tak se Maria raději prochází sídlem. Otevírá další a další místnosti a z nalezených předmětů poznává osud Ernestovy malé dcerky Amy. Dokonce navštěvuje její dětský pokojíček a dívá se na plyšové medvídky. "Nejsou zrovna luxusní výroby, ale vsadila bych se, že by se Lauře líbili. Má medvídky ráda.", pomyslí si náhle. "Laura? O kom to, k čertu, mluvím?!" Maria je zmatena, v jejím mozku ožívá jedna ze vzpomínek Mary. Přeskočme další peripetie kolem čtyř magických předmětů a rituálu, který toužil Ernest vykonat, až k rozhovoru, kde je žena nakonec Ernestem varována před osobou jménem James Sunderland. Tento dialog podává jasný důkaz o původu Marii i o jejím těžkém údělu v příběhu. Ernest: Mario, bohové tady jsou. Ty to také víš. Byla jsi v tomto městě zrozena. Maria: Nejsem ji jistá, jestli "bůh" je to správné slovo... ... E: Ten James, to je zlý člověk. M: James... Ano... Znám... E: Hledá tebe, ale tu kterou nejsi... M: Protože je laskavý? Ty... Ty něco víš? Maria nenechá Ernesta odpovědět. Vzpomínky od Mary zaplavují její mysl. Ve spoustě z nich je James laskavým manželem. Jsou tu však i věci tísnivější... Ty se Maria snaží zoufale zaplašit. Jde to těžce, až najednou se vynoří romantický zážitek Mary z "oblíbeného místa" na břehu jezera. Její cesta získává nový směr a Maria se vydává vstříc svému osudu. Více podrobností o událostech v Baldwinově sídle hledejte v článku Maria - příběh Rosewater Park, tam teď spěchá Maria a tam ji poprvé spatří James Sunderland. Dialog probíhající v parku jsem popsal už dříve. Pro tuto chvíli vyzvedněme jen poznámku vůči Jamesovi ohledně jeho ženy a toho, že ji "možná nenáviděl". Je jasné, že Maria si už vybavuje i záležitosti, které pro Jamese nejsou vůbec lichotivé. Mimochodem, je to opět Maria, kdo připomene Jamesovi druhé "oblíbené místo" a tím jej nasměruje na cestu k hotelu. V dalším průběhu hry se její role začíná posouvat do tragičtější podoby. Než ale ve sklepě Brookhaven Hospital dojde ke smutné výtahové scéně, zaznamenáme pár zajímavých dialogů. Sklep nemocnice, James opět nalézá Mariu, poté co zmizela z pokoje, kde ji nechal odpočívat: Maria: Jamesi! James: To jsi ty! Myslel jsem, že jsi... Promiň. V každém případě jsem rád, že jsi naživu. M: V každém případě?! Co tím myslíš - "v každém případě"?! Nevypadáš zrovna štastně, že mě vidíš! Málem mě tady zabili! Proč ses nepokusil mě zachránit? Vše, o co se staráš, je ta tvoje mrtvá žena. Ještě nikdy v životě jsem nebyla tak vystrašená! Méně ses o mě už starat nemohl, že? J: Ne, já jenom... M: Tak zůstaň se mnou! Už mě nikdy nenechávej samotnou! Máš se o mě postarat! Maria položí svou hlavu Jamesi na rameno. To ji uklidní. "A co Laura? Našel jsi ji?" J: Ano, ale ona utekla. M: Musíme ji najít! J: Vypadá to, že ti na ní opravdu záleží. Ty ji znáš? M: Nikdy jsme se nepotkaly. Jenom je mi jí líto. Je úplně sama... A z nějakého důvodu... Cítím, že je na mě, abych ji chránila. Opět se ukazuje zvláštní vztah Marii k Lauře. Maria ji osobně nezná (mohla ji předtím akorát vidět utíkat z herny bowlingu), ale Laura existuje ve střípcích její paměti získané od Mary. Maria cítí lítost nad Lauřiným osamocením ve městě, stejně jako Mary dojímala skutečnost, že Laura zřejmě nikdy nepoznala své rodiče - byla úplně sama. Přidejme ještě krátkou konverzaci u zavřené ledničky: Maria: Ty to nemůžeš otevřít? James: Pojď mi pomoct! Maria: To snad ne! Ty jsi tady přece ten velký chlap. Jak ti může pomoct malá holka jako jsem já? Maria, respektive její vzhled a chování nám odhalují skryté Jamesovy představy, podle kterých byla stvořena. Základem je samozřejmě Mary - Jamesova bývalá manželka, Maria má její tvář a postavu. Zbytek si James trochu vylepšil. Žene se sice do Silent Hillu, aby nalezl svou Mary, ale proč si tuhle iluzi a naději poněkud nepřikrášlit, že? Maria tak získává módní účes, vyzývavé oblečení a lechtivé tetování na odhalené bříško. Její chování je až normalizovaně ženské, lichotící Jamesovi tak, aby ten měl stále pocit, že ona se bez něj neobejde. Maria důsledně vyžaduje Jamesův doprovod a ochranu, tiskne se k němu a pokládá mu hlavu na rameno, když ji najde vyděšenou v podzemí nemocnice, chce, aby se o ni postaral. Její ženskost je Jamesi často připomínána, programátoři učinili Mariu citlivou na Jamesův pohyb kolem ní, takže neopatrné proběhnutí v její blízkosti může skončit hrubým nárazem. Ovšemže taková hokejová "hra tělem" není pro Mariu zrovna gentlemanským zacházením. Roztomilé jsou i chvíle, kdy se Maria při nečinnosti hrabe ve vlasech, nebo scéna se třemi klíči od Heaven´s Night. Ve většině situací jedná Maria tak, aby se James vedle ní stále cítil jako silný chlap - ochránce. Jenomže právě v této roli ochránce James selhává a to mu má připomenout záležitosti kolem Mary. Maria musí ve hře třikrát zemřít, s tím nelze nic udělat. Je však pouze figurkou Silent Hillu, chvíle její vlastní smrti může být v její mysli vymazána. Maria je pak vrácena zpět k životu, aby mohla znovu předstoupit před zmateného Jamese Sunderlanda. Tak, jako se to stalo v cele labyrintu. James ji zde objevuje poté, co byl svědkem jejího probodnutí v dlouhé sklepní chodbě u výtahu v nemocnici. Maria sedí na židličce a nejeví žádné známky po prožitém utrpení. James: Ty jsi naživu?! Myslel jsem, že tě ta "věc" (Pyramid Head samozřejmě) zabila! Nejsi těžce zraněná? Maria: Ale vůbec ne, hlupáčku. J: Mario! Ta "věc"... On tě bodnul! Všude byla krev... M: Bodnul? Co tím myslíš? J: Stíhal nás k tomu výtahu... A potom... M: Jamesi, o čem to mluvíš? J: No, předtím! Ty si to nepamatuješ?! M: Jamesi, miláčku... Stalo se ti něco? Potom, co jsme se rozdělili v té dlouhé chodbě? Nepleteš si mě s někým jiným? Ty jsi byl vždycky tak zapomětlivý... Pamatuješ, tenkrát v hotelu - řekl jsi, že jsi vzal všechno - ale zapoměl jsi tu kazetu, co jsme natočili. Zajímalo by mě, jestli tam pořád ještě je... Maria zde přebírá další úlohu. Excelentně hraje roli Mary - nasazuje nejen její vzpomínky, ale i její chování, sedí způsobně na židli, ruce v klíně, je klidná a mírná. (Nepřehlédněme, že posouvá Jamese směrem k videokazetě, tedy k předmětu, který mu ukáže pravdu o Mary.) James je rozčilen a zmaten. Začíná pochybovat o tom, kdo vlastně proti němu právě sedí. J: Jak to víš?! Copak nejsi Maria? Náhle se gesta a chování ženy radikálně mění. Maska Mary padá, objevuje se Maria. M: Já nejsem tvá Mary! J: Takže jsi Maria?! M: Jsem, jestli chceš, abych byla... J: Všechno, co chci, je odpověď! M: Nezáleží na tom, kdo jsem... Jsem tady pro tebe, Jamesi. Vidíš, jsem skutečná... Maria vstává ze židle, přistupuje ke mřížím a hladí Jamese dlaní po tváři. M: Nechceš se mě dotknout? J: Já nevím... Situace získává silně erotický podtón. Maria se vrací zpět na židli, ale usadí se tam způsobem, jenž je, vzhledem k délce její sukně, řekněme velmi odvážný. M: Pojď a vezmi si mě! Nemůžu nic udělat skrze ty mříže... J: O.K. Zůstaň tam... brzo tam budu. Jak ovšem víme, James přijde pozdě. K žádným lechtivým scénám tady nedojde. Město nepovolalo Jamese Sunderlanda, aby si tady užíval. Maria se mu sice nepokrytě nabízí, ale oddělují je mříže. (I když leckterý šťoural by mohl polemizovat s Mariiným tvrzením a jmenovat věci, které by se i přes mříže dělat daly...) Ale vážněji. James na Mariu nemůže - myslím, že mříž tady má Jamesovi symbolizovat hlavně chorobu Mary. Od doby, kdy onemocněla, neměla už Mary určitě chuť, ani myšlenky na sex. Nemoc Jamese oddělila od něžných chvil s milovanou ženou podobně jako jej teď mříž izoluje od kontaktu s Mariou. Když se James nakonec do cely dostává, nachází jen mrtvé tělo. Přesto Maria opět ožívá a objevuje se znovu na scéně - dva Pyramidové s ní sehrají kruté představení. Tady ji vidíme naposledy jako svůdnou, atraktivní ženskou. Nadešla chvíle se s Mariou rozloučit. I přes variabilitu závěrů nekončí příběh této postavy v podstatě nikdy happy - endem. Maria má jedinou nadějnější perspektivu, kdy jako bytost z masa a kostí opouští Silent Hill společně s Jamesem Sunderlandem. Děje se tak v zakončení, které nese její jméno. Ovšem ani tady to není tak veselé, jak by to mohlo vypadat... Různé konce Vraťme se opět k osobě Jamese Sunderlanda, který završil svůj pochod městem na střeše Lake View Hotel. Tam je konfrontován s nepříjemnou karikaturou jeho manželky, jež později nabývá démonickou podobu. Kdo ale vlastně je tato bledá žena v šatech Mary? Zcela jistě to není Mary samotná. Ta byla člověkem z reálného světa a teď je mrtvá. Osoba, která čeká Jamese na střeše hotelu, je výtvorem ďábla. Má za úkol položit Jamesovi palčivé otázky a nakonec jej nechat opět prožít pocit zabíjení. Jak už je známo, ve všech (čtyřech podstatných) verzích konce je James nucen toto stvoření zlikvidovat a zasadit mu poslední ránu. Je zřejmé, že fyzicky je v šatech Mary oblečena znovu oživená Maria, aby tak ďábel "ušetřil na materiálu, z něhož tvoří monstra", ale to není tak podstatné. Důležité je, jak celou věc vidí James Sunderland. Řešení problému totožnosti oné postavy je, podle mě, skryto v rozhovoru, jenž vede Maria s Jamesem skrze mříže cely v labyrintu. James, zmatený chováním Marii, jež napodobovala Mary, ale pak řekla, že "není jeho Mary", pokládá otázku: "Takže jsi Maria?" Dostává šalamounskou odpověď: "Jsem, jestli chceš, abych byla..." Rozhodující je tedy samo Jamesovo jednání ve hře. Chováním k Marie i k sobě a pravděpodobně také zkoumáním, či ignorováním různých stop týkajících se Mary, určuje James (resp. vy s ovladačem v rukou) způsob zakončení hry a tím také to, kým bude, v jeho očích, bytost čekající na střeše hotelu. Důležitou částí konců "Maria", "In Water" a "Leave" je čtení dopisu, který před svou smrtí zanechala Mary pro Jamese. Z důvodu ušetření místa ale bude lepší, když se jeho dojemnému obsahu a věcem s ním souvisejícím budu věnovat až po rozboru všech zakončení. Dále rozepisuji události následující po Jamesovu vstupu na střechu hotelu. Železné schody se za ním hroutí a James zůstává zcela odříznut. Je tu ticho, jen vítr se prohání mezi ohořelými trámy. Záhy ale James zjišťuje, že tu není sám, někdo tu na něj čeká... Ending "Maria" Na železné posteli sedí žena vypadající přesně jako Mary. James poznává ty bílé květované šaty i svetřík. Přistupuje blíž. M: Jamesi, čekala jsem... J: Mary! Promiň, že to trvalo tak dlouho. M: Ty jsi mě nechtěl vidět? J: Ale ano, já jsem tě chtěl vidět! I kdyby to měla být jen představa. Proto jsem tady přišel... M: To není pravda, že? Ty jsi mě zabil... J: Nemohl jsem se dívat na tvé trápení... M: Nevymlovej se Jamesi. Já vím, že jsem pro tebe byla jen přítěží. Musel jsi mne nenávidět. To proto ses mne zbavil. J: Je to pravda... Mohl jsem mít takové pocity. Byly to dlouhé tři roky. Byl jsem... unaven. M: Tak proto jsi potřeboval tu bytost jménem Maria? Jamesi, ty si opravdu myslíš, že bych ti někdy mohla odpustit to, co jsi mi udělal?! Nastává změna v monstrum. Po jeho likvidaci se James objevuje v Rosewater Parku, na břehu jezera, kde poprvé potkal Mariu. Ta přichází i tentokrát. M: Ty jsi Mary zase zabil? J: To nebyla Mary. Mary je pryč. To bylo jen něco, co... Mario? M: Co je Jamesi? J: Chci tebe. Chci, abys byla se mnou. M: Jsi si jistý? J: Pojď, zmizíme odsud. M: A co s Mary? J: To je v pořádku, mám tebe. Maria mlčky vytáhne dopis od Mary. Střihem se přenášíme na dálniční odpočívadlo, tam, kde hra začínala. Při pohledu na jezero je předčítán obsah dopisu. Pak sledujeme, jak James a Maria přicházejí k autu. Náhle Maria dostane záchvat kašle. "Měla bys s tím kašlem raději něco dělat," zamumlá mrzutě James. Následují titulky a hodnocení hry. Připoměňme si Jamesovo chování ve hře, jež vede ke konci Maria. Je třeba strávit s Mariou co nejvíce času, chránit jí před útoky monster a následovat její rady ohledně dalšího postupu hrou. Co se týče Mary, tady je naopak záhodno vyhýbat se předmětům a událostem, jež Jamesovi manželku připomínají. Výsledkem je logicky James Sunderland, který chce na svou bývalou manželku zapomenout a veškerou pozornost věnuje jiné ženě, jím vysněné - Marie. Na konci hry je tak konfrontován s bytostí představující jeho ženu Mary. Ta mu vyčítá, že ji zabil a že si stvořil osobu jménem Maria. James se pokouší zaštítit tvrzením o ukončení jejího trápení, ale ukáže se, že to nebyl jediný důvod. Bledá "Mary" nasazuje zlý tón a mění se před jeho očima v démonickou bytost, jež bude nutné odstranit z cesty, aby mohl odejít s Mariou. To se podaří, Maria čeká v Rosewater Parku. Jenže - všimněme si, že nevypadá příliš nadšeně. Jindy usměvavá a vyzývavá Maria nijak nevýská nad tím, že je naživu a může odejít z města do skutečného světa. Ptá se Jamese na Mary. "To je v pořádku. Mám tebe," uvažuje spokojený James. Mýlí se. Zabít těžce nemocnou manželku a přijet si tady pro vylepšenou náhradu, to vůbec není "v pořádku", Jamesi. Silent Hill není místem, kde se zadarmo rozdávají sexy blondýnky. Za Mariu bude James muset draze zaplatit. James to ještě nepochopil, ale nám její kašel v závěrečné scénce jednoznačně otevírá oči. Maria je nemocná, přesně jako byla Mary. James zase stojí na počátku všech těch šílených dnů, týdnů a měsíců. Prožije si vše znovu, uvidí Mariu vadnout, trápit se a nakonec umírat. Tento konec je možná ze všech nejhorší. Ending "In Water" James se blíží k ženské postavě vyhlížející z okna. Její podobnost s Mary je dokonalá. J: Mary? M: Zase špatně! Mary je mrtvá. Ty jsi ji zabil. Žena odstupuje od okna a vykročí proti Jamesovi. Má šaty Mary, ale její chůze je jiná. Vyzývavě se pohupuje v bocích. J: Maria?! Mario, skončil jsem s tebou! M: Co tím mylíš? Ale já můžu být tvá... Budu tady navždy pro tebe... Nikdy na tebe nebudu ječet, nebo tě jinak trápit. Tohle jsi přece chtěl! J: Teď už rozumím. Problém je, že ty nejsi Mary! M: Ne Jamesi! Nenechám tě! Nikdy nedopustím, aby jsi měl svou Mary zpět! Maria se mění v příšeru, se kterou je třeba skoncovat. Poté se děj přenáší k Sunderlandům domů. James dostává příležitost promluvit se skutečnou Mary, svou mrtvou ženou. Ta leží v naprosto zuboženém stavu na posteli. James sedí vedle na židli a po chvíli se nakloní k posteli. J: Odpusť mi... M: Řekla jsem ti, že chci zemřít, Jamesi. Chtěla jsem, aby ta bolest ustala. J: To proto jsem to udělal. Nemohl jsem se dívat na tvé trápení. ...ne, to není celá pravda. Také jsi říkala, že nechceš umírat. Pravdou je... že část mne tě nenáviděla. Brala jsi mi můj život. M: Zabil jsi mne a teď tím trpíš. Už dost, Jamesi. Mary zvedá z postele dopis a podává jej Jamesovi. V tom jejím tělem zalomcuje záchvat kašle. "Mary!", vykřikne James. "Jamesi...", vydechne Mary z posledních sil. Zoufale natahuje ruku a naposledy se dotýká svého muže. Jejich dlaně se krátce spojí. James podruhé zažívá chvíli, kdy z Mary vyprchává život. Její bezvládná paže klesá dolů. James bere mrtvou ženu do náručí a vynáší ji z místnosti. Bouchají dveře od auta. Ozývá se zvuk startujícího motoru. Najednou slyšíme Jamesovy myšlenky: "Teď už rozumím. To je skutečný důvod mého příjezdu do města. Nechápu, čeho jsem se obával. Bez tebe, Mary, nemám nic. Teď můžeme být spolu..." Pneumatiky kvílí po silnici. Auto se ve velké rychlosti řítí do jezera (soudě podle podvodní scenérie s bublinkama, když je čten dopis od Mary). James páchá sebevraždu. Společně se svou ženou se přidávají k mnoha mrtvým spočívajícím na dně Toluca Lake. Snad jsou tedy opět spolu. (Pokud James ovšem "nesměřoval do jiných míst, než Mary"...) Je to hlavně hazardování s vlastním životem a chladné chování k Marie, jenž ve hře vedou ke konci "In Water". James dává přednost pátrání po vlastní ženě a když si uvědomuje krutou pravdu o ní, jeho život ztrácí smysl. Inspirován rozhovory s Angelou, rozhoduje se v Silent Hillu ukončit svůj život. Bytost, kterou potkává na střeše hotelu, je pro něj jednoznačně Maria. Ta se mu podbízí, připomíná mu, že je taková, jakou si ji vymyslel, ale James ji zavrhuje a zabíjí. Chce už jen svou Mary a je ochoten jí následovat i do světa mrtvých. Ending "Leave" Závěrečná scéna na střeše je zde v mnohém podobná závěru "In Water". James oslovuje ženu stojící u okna. J: Mary? M: Kdy už se konečně přestaneš takhle plést! Mary je mrtvá. Zabil jsi ji. J: Maria? To jsi ty... Ale já už tě nepotřebuju... M: Cože?! Ty snad žertuješ! Ale já můžu být tvá... Budu tady navždy pro tebe. Nikdy na tebe nebudu ječet a trápit tě... Tohle jsi přece chtěl! Jsem jiná, než Mary. Jak mě můžeš jen tak odhodit? J: Teď už rozumím. Je čas skončit tu noční můru. M: Ne, to nedovolím. Ty si taky zasloužíš smrt, Jamesi... Zabitím vzniklého monstra se James přenáší domů, ke smrtelné posteli Mary. Je mu umožněno krátce se setkat s jeho zemřelou manželkou. Mary nehybně leží, jen chvílemi zakašle. James si přisedá blíže. J: Odpusť mi... M: Řekla jsem ti, že chci zemřít, Jamesi. Chtěla jsem, aby ta bolest ustala. J: To proto jsem to udělal. Nemohl jsem se dívat na tvé trápení. ...ne, to není celá pravda. Také jsi říkala, že nechceš umírat. Pravdou je, že jsem tě nenáviděl. Chtěl jsem tě odstranit z cesty. Chtěl jsem zpět svůj život. M: Jamesi, proč tedy vypadáš tak smutně, jestli je tohle pravda...? "Jamesi, prosím tě, udělej něco pro mne," pokračuje Mary vytahujíc dopis, "žij dále svůj život." Děj se vrací do Silent Hillu. Na pozadí městského hřbitova je předčítán obsah dopisu od Mary. Pak tudy prochází malá Laura, následovaná Jamesem. Jejich postavy se pomalu ztrácejí v dálce mezi hroby. Míří k lesní pěšině, která je vyvede z prokletého města. Základem pro zisk konce "Laura" je odtažitý přístup k osobě jménem Maria. Naopak je ale nutné cenit si Jamesova života, aby byly vyloučeny sebevražedné sklony. James touží po shledání s Mary a při objevování pravdy o její smrti se nebrání faktům, jenž mu připomínají její utrpení. V závěru hry je konfrontován démonickou ženou. Stejně jako v zakončení "In Water" je to Maria. Ta se stává velmi agresivní, distancuje se od Mary a rozčiluje ji, když si ji James opět splete se svou ženou. Nechápe proč o ní James ztrácí zájem, když byla vytvořena podle jeho představ. James je však nekompromisní, definitivně se jí zříká a dokonce ji označí za "noční můru", se kterou vzápětí skoncuje. Pak se mu splní toužebný cíl, promluví si s Mary o svém zločinu a ta mu odpouští. Je vyzván k novému životu. Jak naznačuje poslední scéna, bude to asi život s Laurou, holčičkou, kterou chtěla jeho žena adoptovat. Ending "Rebirth" Osoba v šatech Mary se rozhlíží z okna. Tentokrát ale nastává změna - když James přichází blíže, je osloven jako první. M: Jamesi! J: Mario! Skončil jsem s tebou. M: Cože?! Ale já jsem to, co jsi chtěl... Mary je mrtvá, ty to nechápeš? Ona se nevrátí. Ale já můžu být tvá... Budu tady navždy pro tebe. Nikdy tě nebudu zraňovat, jako to dělala ona! Tak proč mě nechceš? J: Protože ty nejsi Mary. Bez Mary prostě nemůžu jít dál. M: Ale no tak Jamesi! To nemyslíš vážně... Maria mutuje ve fůrii, kterou je třeba krvavě uklidnit. Pak uslyšíme šplouchání vesel po vodní hladině. To James pluje po jezeře Toluca. Hned po spuštění obrazu se velmi pozorně podívejte na záď loďky, za pádlujícího Jamese. Není to zcela zřetelné, ale jsem přesvědčen, že veze tělo Mary. Potvrzují to i Jamesovy myšlenky, které jsou pro nás odhaleny: "Mary, vypadáš tak klidně. Odpusť mi, že tě budím. Ale bez tebe prostě nemůžu dál." Loďka se blíží k pevnině. Už víme, kam James směřuje - je to malý ostrůvek uprostřed Toluca Lake. "Nemůžu žít bez Mary. Tohle město, Silent Hill... Dávní bohové neopustili tato místa a stále udělují moc těm, kdo je uctívají. Moc, která může překonat i samotnou smrt. Ach Mary..." běží dál Jamesovou myslí. Čtyři důležité předměty musí James Sunderland shromáždit, aby nastal závěr "Rebirth". Veškeré své úsilí směřuje k zisku artefaktů, které mu umožní provést starodávný rituál k probuzení mrtvé Mary. V závěru hry ztrácí poslední zbytky zájmu o Mariu a usmrcuje stvůru, v níž se Maria mění. Na ostrově uprostřed jezera hodlá magickým obřadem oživit svou ženu. Znění zaklínadla, jež má James pronést je rozepsáno v knize Crimson Ceremony. Dále víme, že bude muset použít malou lahvičku s bílou tekutinou - "White Chrism" a stříbrný kalich s vyobrazením hada na podstavci - "Obsidian Goblet". Další podrobnosti ohledně těchto předmětů a rituálu jsou uvedeny pouze ve scénáři "Born From A Wish", takže více detailů hledejte v závěru článku Maria - příběh. Přesto se nedozvíme, co přesně se na ostrůvku stane a jestli se Jamesovi opravdu podaří přivést Mary k životu. Konec Rebirth je ale v závěrečném rankingu označen zlatým písmem, takže je nejlépe hodnocen. To nás snad může naplňovat vírou v happy - end. Ending "DOG" Oprosťme se nyní od starostí nad údělem Jamese a Mary. "Psí" konec se nese v podstatně lehčím tónu. Nedochází tady k žádnému dramatu na střeše hotelu, hra je uzavřena krátce po zhlédnutí videa v hotelovém pokoji č. 312. "Natlačením" kosti, nalezené v psí boudě, do zámku devří "Observation Room", spustíme komické zakončení příběhu. James vchází do malé místnosti vybavené podivnými elektronickými přístroji. Na židličce u řídícího pultu sedí (resp. stojí na zadních tlapkách) pes se sluchátky na uších. Předními packami ovládá dvě páky a nad jeho hlavou je mapa města s fotografiemi Jamese a Marii. Máme tomu rozumět tak, že tento rozverný oříšek pískové barvy a pouličního původu řídil události v Silent Hillu. James vypadá znechuceně, (japonsky) vykřikne: "Tak to byla všechno tvoje práce!" a padá na kolena. Pejsek seskočí z židle, sedá si k němu a olizuje mu tvář. Poté běží titulky. Za veselé melodie psího štěkotu je nám promítána zábavná koláž sestříhaných momentů ze hry. Bonusem v jejím závěru jsou dvě úsměvné fotomontáže Jamese jako kulturisty a Marii v růžovém prádýlku. Samozřejmě, že tento konec nelze brát vážně. Je jistou recesí programátorů a byl zřejmě dodán až v poslední fázi realizace hry, o čemž svědčí i fakt, že Jamesova věta adresovaná pejskovi už ani nebyla předabována do angličtiny. Existenci tohoto zakončení ale srdečně přivítají hráči snažící se o desetihvězdičkové hodnocení, neboť konec "DOG" je paradoxně oceněn zlatým písmem (tak jako "Rebirth") a zároveň zkracuje hru o zdlouhavý a nebezpečný souboj (týká se módu Hard) se dvěma Pyramid Heady. Ending "UFO" Pro pozdější vydání hry na Xbox byl přidán ještě jeden úsměvný závěr. Je inspirován stejnojmenným zakončením z prvního dílu a určitým způsobem oba díly spojuje. Příběh je tady uzavřen ještě o chvíli dříve, než v závěru "DOG", a to přímo v pokoji č. 312. Místo přehrání videokazety zde James naposledy použije předmět zvaný "Blue Gem". Před oknem z pokoje se vyrojí hejno létajících talířů a vzápětí dojde ke kurióznímu setkání. Společně s několika ufonky se objevuje Harry Mason - hrdina SH1 a ptá se Jamese, jestli "tady někde neviděl malou holku s krátkými černými vlasy, sedm let starou" (myslí Cheryl, pochopitelně). James mu odpovídá otázkou, zda tady pro změnu Hary nespatřil jeho ženu Mary. Hned je jasné, že tihle dva se nedomluví. Na dalších obrázcích komiksového charakteru pak sledujeme jak je James za Harryho soudružské asistence unášen pryč mimozemšťany.

Dopis od Mary V koncích "In Water", "Maria" a "Leave" se do rukou Jamese různými způsoby dostává dopis, jenž napsala jeho manželka Mary několik dní před svou smrtí. Připomeňme si jeho obsah: V mých neklidných snech vidím to město, Silent Hill. Slíbil jsi, že mě tam zase vezmeš, ale nikdy jsi to neudělal. Tak jsem tam teď sama. Na našem oblíbeném místě. Čekám na tebe... Čekám na tebe, aby jsi mne navštívil. Ale ty stále nepřicházíš. A tak dál čekám, uvězněná ve slupce své bolesti a samoty. Já vím, že jsem ti provedla hroznou věc. Něco, co mi nikdy neodpustíš. Přála bych si, abych to mohla změnit, ale nejde to. Je mi do pláče a cítím se tak nepříjemně, čekajíc na tebe. Každý den civím na praskliny ve stropě a jediné, na co myslím, je, jak je to všechno nespravedlivé. Dnes přišel doktor. Řekl mi, že můžu na krátký čas domů... Není to tím, že bych se cítila lépe. Je to prostě tak, že tohle může být má poslední šance. Myslím, že víš, co tím chci říct... I tak jsem šťastná, že budu doma. Strašně se mi po tobě stýskalo. Ale já mám strach, Jamesi. Bojím se, že ty ve skutečnosti nechceš, abych se vrátila domů. Kdykoliv mne přicházíš navštívit, poznávám, jak je to pro tebe těžké. Nevím, jestli mne nenávidíš, nebo lituješ. Nebo jsem ti prostě odporná... Je mi to hrozně líto... Když jsem se poprvé dozvěděla, že zemřu, odmítala jsem to přijmout. Byla jsem stále tak rozčilená a jedovatá na všechny ty, které jsem nejvíc milovala. Zvlášť na tebe, Jamesi. Proto dokážu pochopit, jestli mne opravdu nenávidíš. Ale chci, abys věděl tohle, Jamesi. Budu tě vždy milovat. I když náš společný život musel skončit takhle, nikdy bych jej nevyměnila za nic na světě. Prožili jsme spolu několik nádherných let... No, tento dopis se stává příliš dlouhým a tak už se rozloučím. Řekla jsem ošetřovatelce, aby ti ho dala, až tady nebudu. To znamená, že když ho čteš, jsem už mrtvá. Nemůžu ti přikázat, abys na mne vzpomínal, ale nemohla bych unést, kdybys na mne zapomenul. Ty poslední léta, co jsem byla nemocná... Strašně mne mrzí, co jsem udělala tobě, udělala nám... Dal jsi mi tak mnoho a já jsem nebyla schopna vrátit ani jediné... Proto si přeji, abys žil dál pro sebe. Dělej, co je pro tebe nejlepší, Jamesi. Jamesi... Udělal jsi mne šťastnou... Těžko hledat něco dojemnějšího, než je poselství člověka stojícího na prahu věčnosti. Zvláště kydž je to mladá žena, umírající v nejlepších letech svého života. Nevyhnutelnost smrti a děsivý fakt absolutního konce všeho, to jsou skutečnosti, se kterými se lidský mozek nedokáže vyrovnat. Naštěstí osud lidem přesně neohraničuje dobu jejich žití. Tohle si zdokonalují jen lidé, když se mezi sebou z různých důvodů popravují. Kromě takto odsouzených nezná nikdo datum vlastní smrti. Je tu ale jiná hrozba - spousta nemocí, které nemilosrdně zkrátí čas, jenž nám zbývá, na roky, měsíce, či týdny. Není řečeno přesně na jakou chorobu umírala Mary, ale je jasné, že její příběh není vůbec vytržen z reality. Vždyť i zrovna v těchto chvílích všude na světě umírají mnozí mladí lidé na nemoci, které medicína dodnes nedokáže léčit. Řádky z dopisu Mary nám přibližují jejich myšlenky. Hodnotí svůj život a vracejí se k nejhezčím momentům, které v něm prožili. Tragédií ovšem je, pokud je jejich nemoc odsoudí k tomu, aby poslední chvíle svého drahocenného času trávili pozorováním prasklé omítky stropu jejich nemocničního pokoje. To je případ Mary. Realita jejího bytí je natolik krutá, že se raději věnuje snění o místě, kde strávila nejkrásnější chvíle svého života. Jen její manžel tam schází. Poslední léta jejich soužití byly těžké. Mary neunesla tíhu faktu, že umírá, byla hysterická na vše kolem a nejvíc to odnášeli její nejbližší. James zpočátku navštěvoval svou ženu v nemocnici rád a občas jí nosil i květy. (Viz rozhovor z dlouhé choby v hotelu.) Odcházel ale často zcela zničen jejím chováním, jejím zhoršujícím se zdravotním stavem a vlastní bezmocností cokoliv na tom zlepšit. Postupem času ji začal skrytě nenávidět, už to nebyla ta milá a šťastná Mary, jakou ji kdysi znal a miloval. Stala se z ní lidská troska, která jej opakovaně zraňovala svými slovy. Také James se změnil, jeho nemocná manželka se mu stala přítěží. Začínal snít o ženě podobné Mary, ale zdravé a svůdnější, chtěl zase žít normální život. Omezil počet svých návštěv v nemocnici. Mary však dokázala v jeho očích odhalit odpor a nenávist. Když se její nemoc dostala do posledního stadia, napsala onen dopis, ve kterém se Jamesi omlouvá za své nepříjemné jednání a snaží se nakonec vše urovnat. Vyzdvihuje krásné roky, které spolu prožili, když byla ještě zdravá. Navždy se s Jamesem loučí a děkuje mu, že ji dokázal udělat šťastnou. Až bude její manžel dopis číst, ona už bude mrtvá. Znalost všech faktů ze hry a jejích konců nám teď umožní zrekonstruovat poslední chvíle života Mary Sunderland. Vraťme se krátce do blízké minulosti, přibližně týden zpět od Jamesova příjezdu do Silent Hillu. V nejmenovaném městě tráví Mary Sunderland dlouhé dny svého nemocničního života. Má malou spolupacientku Lauru, se kterou si krátí volné chvíle vyprávěním o městečku Silent Hill, kde před třemi lety prožili se svým mužem Jamesem nádhernou dovolenou. Blíží se konec týdne, za Mary přichází doktor a sděluje jí, že je propuštěna domů. Mary ví, co to znamená - jde domů zemřít. Nenajde dost sil, aby se s Laurou rozloučila osobně, napíše jí tedy dopis, v jehož závěru Lauře gratuluje k právě završeným osmi letům života. Pak bere opět tužku do rukou a vzniká druhé psaní - pro jejího manžela Jamese Sunderlanda. Jako většina umírajících se v něm snaží o usmíření. Mrzí ji chladný vztah, který měli v posledních letech její nemoci. Oba dopisy následně svěřuje ošetřující sestřičce Rachel, aby je po její smrti doručila Lauře a Jamesovi. (Rachel by to však stejně nemohla udělat. Několik dní poté, co Mary opustila špitál, se po ní začalo stýskat malé Lauře. Ta ve skřínce od Rachel oba dopisy nalezla a po přečtení jejich obsahu utekla do Silent Hillu, aby tam hledala Mary. Jenže ve městě potkává jen Jamese. V Lake View Hotel mu nakonec předává svou obálku a ve chvíli, kdy mu chce dát i psaní od Mary pro něj, zjišťuje, že jí někde vypadlo. Dopis tak zůstává ztracen v hotelu. Blíže neurčeným způsobem se pak dostává do rukou Marii, nebo Mary - v závislosti na zakončení hry - a v samém závěru pak Jamesovi předán. Tolik o dopisech.) Pro Mary do nemocnice přijíždí James a odváží si ji domů. (Proč tvrdím, že Mary zemřela doma a ne v nemocinici? V koncích "Leave" a "In Water" je znázorněna postel, na které umírá Mary. Nachází se zcela jistě u nich doma v pokoji, na stěně visí jejich svatební fotografie atd. Na videu z hotelu, kde vidíme Jamese dusícího Mary polštářem, je evidentní, že se tak děje ve stejné posteli.)

Mary se ale obává, že James není její přítomností nadšen. Sama je v zuboženém stavu, jen leží a její dusivý kašel se ozývá domem. Prostor pod oknem vedle její postele je zcela zaplněn spoustou léků, které užívá. Uplyne pár dní. Kruté projevy nemoci jeho ženy se v prostoru domova pro Jamese stokrát znásobují. Nemá kde uniknout, musí o Mary pečovat, ale nedokáže snést její nepřetržité utrpení. Rozhoduje se vše ukončit, přistupuje k jejímu loži a udusí ji polštářem. (Teď by se dalo polemizovat, kolik času uplynulo od této chvíle do Jamesova příjezdu k Silent Hillu. Jisté je, že se všechny události - propuštění Mary z nemocnice, její smrt a konečně Jamesův vstup do města - musejí vměstnat maximálně do rozmezí jednoho týdne. To nám společně určují dvě skutečnosti - Lauřiny osmé narozeniny před týdnem a dopis Mary z té doby. Nejpravděpodobnější je, že Mary byla dva, tři dny doma, než na Jamese definitivně dolehla bezútěšnost její situace a z vlastní vůle ukončil její trápení. Dále se domnívám, že se James do Silent Hillu vydal prakticky ihned poté, co svou ženu usmrtil. Víme, že James stále vlastní její mrtvé tělo - v koncích "Rebirth" a "In Water" se pro něj vrací, aby jej oživil, resp. uložil vedle sebe na dno jezera. Zdálo by se mi příliš morbidní, kdyby mrtvolu doma uchovával několik dní. Navíc, zvláště v konci "Rebirth" by bylo záhodno, aby tělo bylo v co "nejčerstvějším" stavu, když má být starým rituálem přivedeno zpět do života.) James tedy stojí nad mrtvou Mary. Před chvílí ji vlastníma rukama zadusil. Nyní je klidná, jejím pohublým tělíčkem již nelomcují záchvaty suchého kašle. Už není rozčilená a podrážděná, náhle pominuly veškeré projevy, kvůli kterým ji začal nenávidět. Vzpomíná, jak skvělou ženou kdysi byla a zjišťuje, jak silně ji miloval. Snáší se na něj nesnesitelná tíha činu, který spáchal. Opustí místnost se zavražděnou a vybíhá z domu. (Myšleno možná doslovně; za povšimnutí stojí Jamesovo oblečení - je úplně stejné ve hře, jako i na videu, kde zabíjí Mary. Další náznak toho, že se James vydal do Silent Hillu okamžitě po vraždě manželky.) V jeho hlavě víří spousta myšlenek. Po chvíli vítězí ty pokrytecké, nejpohodlnější. Snaží se vraždu své ženy potlačit, zapomenout na ni. Zdá se, že se mu daří zašlápnout své svědomí. Vytahuje z kapsy fotografii ženy - je ze Silent Hillu, z doby, kdy byla ještě zdravá - fotil ji před třemi lety. (Na videokazetě ze stejné doby už ale vidíme, že se u Mary začíná projevovat kašel, takže se zřejmě hned po návratu z dovolené nechala vyšetřit a dozvěděla se smrtelnou diagnózu. Lékař mluvil o šesti měsících až třech letech života - viz sluchátka v hotelu. Nemocné Mary se podařilo vydržet až k té horní hranici - viz Jamesova slova v konci "Maria" - "Byly to dlouhé tři roky, byl jsem unaven".) Ze snímku na něj hledí usměvavá, zdravá Mary. Jeho mysl si vytváří milosrdnou teorii - Mary zemřela před třemi lety a zabila ji nemoc. (Ano, ta jeho hodná Mary, kterou měl tak rád, v určitém smyslu "zemřela" před třemi lety. Poté, co jí zasáhla smrtelná choroba, už nikdy nebyla jako předtím. To je původ myšlenky o oněch třech letech.) James sladce zapomíná na události posledních dní a odsouvá vzpomínky na Mary dále do minulosti. Nyní se musíme přenést více na pole fantazie. Ve stejné době se na pomyslné nástěnce ďábelského inženýra (Samaela - pokud použijeme jméno z prvního dílu hry), jenž v Silent Hillu pořádá očistec a peklo pro hříšníky, objevuje jmenovka "James Sunderland". Ďábel s úsměvem sleduje, jak se James vykrucuje z provinění na vlastní ženě. Hbitě posílá do Jamesovy mysli úvodní věty z Maryina dopisu, které hovoří o tom, že Mary čeká na "jejich oblíbeném místě". (Pro Jamese dostává těchto pár slov formu "zvacího dopisu" - toho, který má od počátku ve svém inventáři. Jenomže... Všimněme si, že tento dopis s údajným podpisem Mary nám začne v průběhu hry dělat podivné věci. Čím víc se James blíží poznání pravdy o Mary, tím se stává dopis pochybnějším. Ve chvíli opuštění lybyrintu se ztrácí text a papír zůstává prázdný! Po zápase se dvěma Pyramidy pak papír dokonce zcela zmizí z inventáře. Není pochyb - dopis není reálný, určitě ne ve smyslu, že by jej James Sunderland dostal poštou do schránky.) Město (ďábel, Samael...) tedy Jamese "povolává" (termín užívaný v rozhovorech mezi Jamesem a Eddiem). Jeho mozek, který pohodlně připsal úmrtí Mary na vrub nemoci a o navíc o tři léta zpět, si teď pohrává s ještě naivnější představou - nadějí, že ve městě by mohla čekat jakási nová, zdravá a atraktivní Mary. Ďábel mu tento sen ochotně a barvitě vykreslí - rodí se Maria. A zbytek už známe. Jamesovi bude jeho zločin mnohokrát brutálně připomenut. Bude muset znovu pocítit jeho váhu a bude za něj souzen. Na misku polehčujících okolností se bude snažit položit fakt, že ušetřil Mary dalších smrtelných bolestí. Může zkoušet odlehčit svému svědomí některými výroky Mary ("bylo by lepší, kdyby mě prostě zabili...") a jejím krutým chováním, ale bude to zbytečné. Protější misku vah zatěžuje vražda osoby, která se mu stala přítěží. Jeho hřích ho táhne dolů. Jen milosrdná Mary mu může odpustit a zachránit jej tak od věčného pádu do hlubin propasti prokletých. Jamesův zločin leží někde uprostřed mezi hříchy Eddieho a Angely. Angela zabíjela v afektu a v sebeobraně. U Jamese je to horší, vraždil promyšleně, i když pod vlivem extrémně tísnivých okolností. Stále je to však přijatelnější, než Eddieho střelba do lidí, které potkává. Za tyto činy si tlusťoch vykoledoval násilnou smrt v chladícím boxu. Jaký rozsudek by ale čekal na Jamese? Žijeme v době, kdy se posouzení otázky euthanasie liší stát od státu. Kdyby tedy James usmrtil Mary na její výslovnou žádost, jeho vina by byla extrémně sporná. Jenže Mary nechtěla zemřít takhle, i když si přála, aby její utrpení skončilo. Určitě netoužila být udušena polštářem. Čin na ní spáchaný je tedy vraždou. Jenomže ten náš James Sunderland má zvláštní druh "štěstí". Jeho čin nebude posuzován civilní justicí. James bude vláčen šílenými místy, projde svým očistcem a možná i peklem - bude tak souzen Silent Hilem. Nezapomeňte, že je hlavně na vás, jaký ortel si tam vyslouží. Závěrem Vyčerpávajíci rozbor historie Silent Hillu a všech postav druhého dílu série byl konečně uzavřen. Tato skvělá hra však ukrývá ještě navíc několik skrytých návazností, které se tu a tam podaří odhalit. Stejně jako byly v prvním díle ulice města pojmenovány po autorech hororových a podobných literárních děl, tak i v tomto pokračování se dají nalézt odkazy na filmy, jež mohly být pro tvůrce hry inspirací, nebo je prostě jen tak měli v oblibě. Vyberu dvě ukázky z takovýchto odhalení. Autorem obou objevů je člověk pod nickem "Xander Aaxtious", který je zveřejnil na diskusním fóru Gamefaqs.com. 1.) Možná si vzpomenete na následující vzkaz, pověšený na dveřích pokoje č. 209 ve Wood Side Apartment: Drahý Time, musím vyřídit poselství a tak odcházím. Klíč nechávám u strýčka Davida. Víš, kde bydlí, že? (Klíč je v pokoji blízko schodiště v 1. patře) Vrátím se tak rychle, jak jen budu moct, tak to tady prosím tě pohlídej, dokud budu pryč. Klíč, o kterém je řeč, pak získáte v místnosti č.105, za vyřešení puzzle s mincemi. Když jej prozkoumáte, objeví se nápis: "Lyne house key". Jen tomu, kdo viděl film "Jacob´s Ladder" a ještě navíc sledoval jeho titulky, může něco svitnout. Adrian Lyne je režisérem snímku o americkém vojáku, navrátilci z Vietnamu, kterého začnou pronásledovat podivné halucinace. Hereckým představitelem titulní postavy Jacoba je ... Tim Robbins. Koho má představovat strýček David, nevím. Je akorát známo, že v pokoji č. 105 je kromě skřínky na mince i jeden z rituálních předmětů - White Chrism. Neznámý strejda byl tedy možná vlastníkem této magické lahvičky, jež tak urputně sháněl Ernest Baldwin. Lyneho apartmán pak ukrývá ještě jeden hojně diskutovaný úkaz. Někdy se tam po vstupu do místnosti ozve strašidelné šeptání smísené se zvukem Jamesových kroků po rozbitém skle. Slovům jde velmi špatně rozumět, ale nejčastěji bývá uváděn tento výklad: "See my dead wife, come home, do some laundry, to escape ... ... fate (face?)." Překlad by mohl znít: "Podívej se na moji mrtvou ženu, pojď domů, vyper prádlo, abys unikl osudu .?. .?." Místo chybějících slov bylo kýmsi jednou doplněno jméno Carmen Simpson, ale mě tento úsek připadá naprosto nesrozumitelný. Nemůžu tedy sloužit, co se týče objasnění významu uvedené věty. Dosud nikdo nevnesl jasné světlo do této záhady. Snad je to narážka na něco z onoho Lyneho filmu... Sám jsem ten "Jakubův žebřík" zatím neviděl, takže neznám možné souvislosti. Pokud někdo zmíněné dílo zhlédl a našel nějaké uspokojivé vysvětlení, může mi dát vědět, rád je tady zařadím. 2.) Opět se vraťme do Wood Side Apartment. Teď nás bude zajímat mrtvý muž, sedící před televizí. Není nutné řešit, jestli byl zabit Eddiem, nebo Pyramid Headem. Rovněž ponechám stranou nesmyslné fámy o tom, že je to sám James (Vznikly poté, co někdo špatně pochopil informaci z bonusového disku "Making of Silent Hill 2", kde je řečeno, že postava u TV je naprogramována podle Jamese Sunderlanda. Onen chudák v křesle je opravdu tvořen stejnými polygony jako James, ale jinak s ním nemá nic společného, natož aby ho nějak zosobňoval.) Může si ale někdo dovolit hádat, koho má ta bytost představovat? Xander nám nabízí zajímavou možnost. Podívejme se podrobněji na chlápka, který se do apartmá č. 208 chodil dívat na televizi. Když do této místnosti přišel James poprvé, nikdo tam nebyl. Až po vzdáleném výkřiku, který slyšel na chodbě, se James do tohoto pokoje vrací a nachází mrtvolu v křesle. Teď už se dá zjistit víc. Onen záhadný muž zřejmě přišel z pokoje č. 202, soudě podle klíče objevivšího se nyní na poličce. Pátrejme tedy dál - v apartmá č. 202 náš neznámý mohutně pěstoval motýly. Asi je měl rád. Ale co dál? Skokem se krátce přenesme do prvního dílu. V blízkosti kavárny, kde se Harry Mason probouzí můžeme najít plakát s nápisem: "Bill skins fifth". Nějaký Bill tedy stáhnul z kůže čtvrtou oběť. No a? Zabiják Bill... motýli... Kdo zabíjel oběti a dával jim do úst motýly? Viděli jste "Mlčení jehňátek" s Jodie Fosterovou a Anthony Hopkinsem? Pak máte jasno. Akorát závěr filmu se nám teď jaksi nehodí do krámu - vždyť zmíněný vrah, jenž si říkal Buffalo Bill sedí mrtvý u televize v Silent Hillu... Všímavý Xander složil dohromady pár zajímavých postřehů. Nevšiml si akorát jediné věci - v Brookhaven Hospital je místnost lékařů a v ní nástěnka. Na té visí nenápadný článek s titulem: "Bob skins third". Takže o třetího zavražděného nešťastníka se postaral pro změnu jakýsi Bob. Asi bude lepší přestat se v tom už piplat...

A na závěr malé odreagování. Týká se jedné herní situace, kterou jsem zmínil na hlavní stránce: "Maria v nemocnici" - uložit Mariu k odpočinku do pokoje S3 se zdá být nezbytné, protože je zde klíč od střechy, ze které se James propadne (bude propadnut) do vypolstrované místnosti s posledním kódem pro krabici s vlasem. Když už však hru hrajeme poněkolikáté, známe pár číselných kombinací, které krabici otevírají. Takže kdyby se trefila ta správná, nemuselo by se chodit na střechu a Maria by mohla zůstat s Jamesem i ve chvíli setkání s malou Laurou, což by silně pozměnilo logiku příběhu. Bohužel, do zámku nepasuje žádná známá číselná kombinace, dokud si ji James sám nepřečte v místnosti pro blázny, i když předtím zadáte přesně to číslo, které později objevíte. Jen tak pro zajímavost zde ale můžu uvést zkušenost kolegy (přezdívka Konflict) z disk. fóra Gamefaqs.com, který se pokoušel zmíněnou událost (setkání Marii s Laurou) vynutit pomocí Action Replay kódu "All items". Ne že by naivně doufal v pozměněnou animaci, nebo posun v ději, ale byla tu možnost, že pokud Maria vydrží přes všechny scény po boku Jamese až do sklepa, dojde tam k setkání s "novou" Mariou a jestliže vše dobře půjde, bude mít potom James po boku Marie dvě. :) Nuže, jak na to. Místo aby v nemocnici nechal Mariu ulehnout v pokoji S3 a získal tak klíč od střechy, zadal si "Roof Key" pomocí kódu a na střechu vstoupil s Mariou. Očekával seknutí hry, to však nepřišlo a byl tak normálně shozen Pyramid Headem do místnosti pro blázny. Tam dojde k úsměvné situaci - James se zvedá po těžkém pádu skrze střechu - pozorován klidně stojící Mariou, která tak zůstává s ním, i když by normálně měla už dávno spát v S3. Bohužel, Maria ještě sjede s Jamesem výtahem do prvního patra, ale když chce James vejít do místnosti s Laurou, hra se definitivně seká. Tím legrácky v nemocnici končí. Podobné eskapády lze ještě provést, když se pomocí kódu dodá klíč od Silent Hill Historical Society. Místo, aby James šel z Rosewater Parku s Mariou do herny na bowling, zamíří přímo do muzea. Maria s ním projde všemi podzemními prostorami i vězením. To pravé ořechové ale nastává až na začátku labyrintu. Je tu místnost s mřížemi a na opačné straně - druhá Maria. Ta Maria, co tady "nemá být" pochopitelně není obsažena ve videosekvencích, takže není přítomna rozhovoru. Ovšem jakmile dialog končí, máme Marie v místnosti dvě. Jedna si vzadu sedá na postel a ta druhá stojí vedle Jamese a nechápavě na něj civí. I zde ovšem sranda vzápětí končí. Nelze projít chodbou s novinami - když má dojít k setkání s Angelou, hra tady vždy "zamrzá". Škoda, že tak nemůžeme být svědky, jak Maria nastupuje k Jamesovi na loďku, aby ji svezl po jezeře, anebo vzít Mariu "do trojičky" ve snénách na střeše hotelu. Gratuluji těm, kdo se dokázali prokousat až k těmto řádkům. Přiznám se - na počátku jsem netušil, že bych mohl o tomto tématu vypachtit přes 160 kB textu. Doufám, že jste v nekonečném závalu slov neobjevili mnoho pravopisných chyb a naopak doufám, že jste tam našli odpovědi na některé své otázky. Jakékoli připomínky ohledně tohoto výkladu událostí mlhavého města je možné směrovat na tuto adresu: ArcadeMasters@email.cz. ArcadeVelmistr 8.11.2002

Zpět na Silent Hill 2