Nezvyklé případy vražd byly nedávno hlášeny z oblasti Raccoon City. Máme tu zprávu o napadení rodiny skupinou asi deseti osob. Oběti byly částečně snědeny. Speciální tým Bravo se vydal pátrat po pachatelích, ale spojení s ním bylo záhy přerušeno... 24. červenec 1998 Vrtulník Alfa - týmu krouží nad lesem severozápadně od města Raccoon. Pátráme po helikoptéře kolegů z jednotky Bravo, která zmizela během mise. ...podle sloupu kouře se nám podařilo objevit jejich vrtulník, jenže v něm nikdo nebyl. Také nás překvapilo, že tam nechali většinu svého vybavení. Brzy jsme měli zjistit proč... Prohledáváme okolí. Vysoká tráva, tma i mlha snižují viditelnost a zhoršují naši orientaci. Pátráme jednotlivě, v rozestupech několika desítek metrů. Ozývá se Joseph, volá všechny k sobě, zdá se, že něco našel. Než se stačíme přiblížit, slyšíme jeho překvapený výkřik. Nález musí být hrůzný, Josepha jen tak něco nerozhází. Pak noční ticho protnou zlověstné pazvuky neznámého tvora, následované smrtelným řevem člověka hledícího do tváře vlastní smrti. Kamarád Joseph už neexistuje. Měli bychom být na podobné situace připraveni, ale přesto nastává panika. Utíkáme pryč zmateně střílejíc všemi směry. Zrychlující se zvuk rotoru helikoptéry znamená další problém. Brad Vickers, náš pilot, se podělal, zvedá mašinu a mizí v šedivých oblacích. Teď už není cesty zpátky. Zůstáváme v lesích s něčím, co jsme sem přijeli lovit, akorát ono teď bude lovit nás... Ze tmy se vynořila stará usedlost. Zdi domu vypadají spolehlivě. Tady snad budeme v bezpečí...

Jill Valentine, Chris Redfield, Barry Burton a kapitán Albert Wesker, takový je současný stav mírně prořídlé skupiny Alfa. Velkou vstupní halou rozsáhlé budovy se nese ozvěna jejich kroků. Majestátné ticho obrovské rezidence všechny uklidňuje, konečně je možnost krátce si vydechnout, zběsilý běh o život vzal každému hodně sil. Ale rychle zpět k jejich úkolu, stále ještě nezjistili, co se stalo s jejich předchůdci z komanda Bravo. Bravo je stejně jako Alfa součástí speciálního policejního oddílu S.T.A.R.S a tak Jill, Chris, ani Barry nechtějí nechat své kolegy ve štychu. Možná měli stejné potíže jako my a ukryli se tady v domě, honí se jim hlavou. To by se ovšem měli brzy sejít. Ono uklidňující ticho se náhle stává zlověstným znamením... Jak se brzy zjistí, velké sídlo patří společnosti Umbrella. Ta experimentuje s biologickými a chemickými materiály. To může být velmi nebezpečná činnost, zvláště pokud se pokusné vzorky vymknou kontrole. Ostatně, naši zbylí hrdinové budou mít dost příležitostí se o tom na vlastní kůži přesvědčit. Pak už je jen na vás, kolik z nich dokážete udržet naživu až do vítězného konce. Ale pamatujte - zrádný přítel za vašimi zády bývá mnohem nebezpečnější než haldy monster před hlavní vaší zbraně...

Resident Evil, dvě zvučná slova, jejichž spojením vzniká jeden významný mezník v dějinách herního průmyslu. Tento titul vtrhnul do velmi perspektivně rozvíjejícího se světa konzolí už v roce 1996 a svým uvedením dal vzniknout novém žánru nazvanému survival horor. Pedantsky vzato, nebyl úplně prvním dílem podobného zaměření (snad si ještě někdo vzpomene na prastarý Alone In The Dark...) a přestože jeho odkaz je časem degenerován klesající kvalitou některých navazujících pokračování (těch, v jejichž názvu je slůvko "Survivor"), zůstane ještě dlouho měřítkem pro každou nově vzniklou hororovou adventuru. Doba pokročila, události v říši hardwaru a softwaru běží jako zrychlený film a z prvního dílu série se nezadržitelně stává archivní záležitost. V tom nejlepším smyslu slova, ovšem. Protože RE má stále své kouzlo, minimálně pro ty z nás, kteří jej hráli v dobách, kdy představoval to nejlepší, co tehdy bylo možné vyvinout. Vždyť stačí se s pousmáním povznést nad kostrbatou grafiku a místy pitomoučké dialogy a vynoří se příjemné vzpomínky na nepříjemné chvíle prožité v panském sídle uprostřed hustých lesů. Dlouhé bloudění starými zdmi, pes proskakující oknem, útrpné šetření nedostakovým střelivem, simulující nemrtvý bastard prokusující kotník hlavního hrdiny, zoufalé pátrání po páskách na zápis, smrtelně nebezpečný hunter letící vzduchem, aby jediným švihem pařátu ukončil vaše snažení po zatraceně dlouhé době od posledního sejvu... Je to všechno už nějaký ten pátek, ale tyhle pocity stále přežívají. Stejně jako veselá vzpomínka na první pořádnou zombii konzolové scény - ano, onoho borečka v zeleném fraku, jenž na vás se záludným pohledem natočí svou, krví pobryndanou hubu a vzápětí se kolébavým krokem vydá vás ochutnat. A přiznejme si, že se mu to zpočátku úspěšně dařilo. Alespoň do doby, než se v rukou našich hrdinů objevila klasická brokovnice, která se stala rozhodujícím argumentem v pozdějších debatách s tímto pánem. Ostatně, kdo by neznal onen trik se zvednutím hlavně proti bílému obličeji s následným stiskem spouště, což vyústí v efektní rozptýlení proplesnivělé parchantovy kebule do prostoru. Najednou tak začala platit rovnice jeden náboj = jedna hlava a s ní už to šlo všechno snáz.

Pochopitelně, později se objevily účinnější zbraně a také nebezpečnější nepřátelé, život začaly komplikovat různé hádanky a pasti a tím jak je člověk zdárně překonával, narůstala v něm touha konečně přijít na kloub celé té záhady kolem starého baráku a všech těch zrůd, které jej a jeho okolí obývaly. Jenomže ani první úspěšné dokončení Resident Evilu nepřineslo odpovědi na všechny otázky poletující hlavou zvědavého fanouška. Pamatujíc na několik volitelných rozhodnutí, jenž v průběhu hry provedl, začal se zajímat, co by se stalo, kdyby to, či ono udělal trochu jinak. Nezbývalo, než se opakovaně pustit do hraní. Bylo opravdu co objevovat, neboť je zde možnost hrát za dvě postavy a příběhy obou můžou být uzavřeny čtyřmi způsoby. Klíč rozhodující o druhu konce pak tkví v přežití, či úmrtní vedlejšího charakteru a některých dalších událostech ve hře. Tady je schována velká síla starého dobrého RE, protože systém těchto možných dějových změn je poměrně pestrý a tak se každému někdy mohlo stát, že narazil na scénky, jež se najednou odehrávaly jinak, než byl zvyklý. Objevily se myšlenky: "Kde se fláká Barry s tím plamenometem?", "Jak to, že tu není Rebecca, aby namíchala V-Jolt?!", "Proč teď Barry nepomohl Jill s padajícím stropem?", "Může Rebecca zemřít?", apod. Před časem jsem se rozhodl učinit ve všech těchto záležitostech jasno a tabulky s rozpisem měnitelných událostí se staly hlavní náplní mých stránek o RE1. Pod následujícími odkazy naleznete zmíněný materiál, stejně jako výčet dosažitelných zakončení, jež odvisí výhradně od přežití, či úmrtí vedlejších charakterů.

Jill Valentine

Chris Redfield

V poslední aktualizaci jsem ještě přidal krokové návody Chrise i Jill. Několik doplňkových informací k příběhu pak uvádím v dokumentech texty a postavy. Dalších pár řádků bych rád věnoval osobám, které se k původnímu RE dostávají poprvé, nebo se k němu nostalgicky vracejí po velmi dlouhé době. Nedopuručuji spouštět hru v jednodušších módech, nebo si jakkoli ulehčovat cestu načítováním dvojnásobného, či nekonečného počtu nábojů. Záludnost nedostatku střeliva (případně pásků na zápis pozice) je regulérním a dobrým prvkem prvního dílu a tato situace si prostě od vás žádá správné řešení (např. hledání skrytých míst s municí a úsporné likvidování nepřátel zbraněmi, jenž jednotlivým druhům monster nesvědčí...), podobně jako je tu nutnost luštění různých puzzlů. Samozřejmě, že Resident Evil nabízí i možnost bezstarostného hraní a to s pomocí zisku bonusových zbraní, jen je třeba si je zasloužit splněním určitých podmínek pro dokončení hry. Toto téma rozebírám v závěru článku. Trochu pozornosti si ještě možná zaslouží srovnání obou hlavních hrdinů, neboť počáteční volba mezi jejich scénáři může být dost osudovou věcí. Je dobré začít s Jill Valentine (což stejně mužská populace sedící u obrazovky učiní zcela automaticky), protože Chrisova cesta k cíli bude mnohem trnitější. Vše začne zavánět potížemi už od počátku, kdy Jill vyběhne s nabitou pistolí, zatímco Chris si musí dočasně vystačit se skautským nožíkem. Vzápětí se začnou objevovat další nepříjemnosti. Z nepochopitelných důvodů má Chris v inventáři pouze šest míst (Jill osm) a nedostane příležitost získat bazooku (a to je opravdu užitečná hračka). Navíc, tento antitalent nedokáže zahrát na klavír, neumí dělat s chemikáliemi (tyto činnosti, plus ještě nastavení detonace v laboratoři, musí zastat ženská ruka osmnáctileté ošetřovatelky Rebeccy!), ale co je nejhorší - "šikulka" Chris není schopen (nemá zicherku) rozlousknout ani primitivní zámek na dveřích. To znamená, že pro každý šuplíček a dvířka tahá správný klíč. Takže se při jeho šesti místech po kapsách, ve kterých má kromě zbraně a nábojů ještě klíčů jako vrátný, zvyšuje potřeba běhavky do místnosti s bednou, protože mu na sbírané předměty a léčivé byliny věčně nezbývá žádné místo. Je jasné, že jeho údajná větší odolnost proti zraněním nemůže ani náhodou vyrovnat všechny uvedené handicapy. Chris by se tedy měl stát alternativou až po úspěšném dokončení hry s Jill.

Ještě než se na závěr pustím do popisování bonusových zbraní a převleků, bylo by dobré si udělat pořádek mezi jednotlivými verzemi původního RE, které se nahromadily za několik let od jeho vzniku. V názvu této stránky je uvedeno RE: Director's Cut (hra pro konzoli Playstation; zahájení prodeje v prosinci 1997). Jedná se o novější předělávku prvotního Resident Evilu, vydaného v roce 1996. RE: DC sice přineslo pár nových pohledů kamer, jiné rozmístění věcí a dva další obleky, ale jedná se v podstatě o stejnou hru. To platí doslovně v případě, když v úvodním menu RE: DC navolíme položku "Standard". Od této chvíle hrajeme původní Resident Evil z roku 1996. Kdo však chce okusit modernější verzi, musí sáhnout po režimu "Advanced". Pro ty slabší je tu navíc ještě mód "Training", což je vlastně totéž co Standard, akorát s dvojnásobným počtem nábojů v nacházených zásobnících. Pozdější (nepříliš povedená) konverze pro PC a americké vydání RE: DC - Dual Shock (obojí z léta 1998) jsou v těchto končinách velmi málo rozšířené a přiliš se neliší od RE: DC z roku 1997, drtivá většina informací na těchto stránkách je tak lehce vztažitelná i na ně. Nenechte se akorát zmást označením "Arranged" při výběru obtížností, je to ekvivalent módu Advanced. Za zmínku stojí snad jen jiná doprovodná hudba na pozadí a nové bonusové zbraně pro každou postavu zvlášť (jedná se o automaty "Ingram MAC - 10" u Jill a "Minimi" u Chrise, pokud je zde nějaký znalec zbraní, jehož by to blíže zajímalo). PCčkářům bych ještě možná doporučil více si vychutnat úvodní intro, neboť to se zde konečně vyskytuje v krvavější a necenzurované podobě. Ještě větší raritou, než poslední dvě jmenované verze, je tentýž Resident Evil vydaný v roce 1997 pro dnes už dávno zapomenutou Segu Saturn. Majitelé zbývajících kopií této kuriozity by se u nás zřejmě dali spočítat na prstech jedné ruky, přesto saturnový RE obsahoval extra věcičku, která si zaslouží trochu pozornosti. Zahrnoval totiž bonusovou misi "Battle Mode", jež se stala předchůdcem podobně laděných snénářů "Hunk", či "Mercenaries", tak jak je později u dalších dílů série mohli poznat i majitelé konzolí Playstation. Prvotní Battle Game byla úkolem pro Chrise a Jill, kteří museli vystřílet monstra ze všech po sobě následujících úseků. Ve třech přestávkách mezi nimi pak měli možnost v místnosti s bednou doplnit léčiva a munici, ovšem s tím, že množství střeliva bylo omezené. Lahůdkou poslední části pak bylo setkání s houževnatou zombií Alberta Weskera a finální souboj s pozlaceným Tyrantem. Výčet všech klonů historického prvního dílu by rozhodně nebyl úplný bez uvedení pojmu Resident Evil - Remake, což je symbol pro velkolepou reinkarnaci RE1 na mašince Nintendo - GameCube. Došlo k ní v roce 2002 a zatímco vlastníci magické (a vcelku levné) herní kostky jásali nad neskutečnou grafikou a realističností zpracování, zrazení (co do dalších souvislostí) majitelé Sony PS mohli jen závistivě zírat na zveřejňované screenshoty. Osobně také patřím do později jmenované skupiny, takže podpis exkluzivity návazných zombiích adventur (Resident Evil - Zero, Resident Evil 4) výhradně pro GameCube mě diskvalifikuje z nejnovějšího dění v oblasti RE. Přes zmíněnou finanční nenáročnost se rozhodně nehodlám stát majitelem všech existujících herních zařízení, abych se dostal k ojedinělým titulům, o něž mám zájem. V této chvíli tedy nemohu poskytnout žádné vlastnoručně ověřené poznatky z RE - Remake, jenž se tak stává jedinou verzí, na kterou nepoužívejte rady z těchto stránek.

Bonusové obleky: Training/Standard mode (a původní Resident Evil z roku 1996) - po dokončení hry získáváte speciální klíč k místnosti s bonusovými převleky pro Chrise i Jill. Je ale nutné zachránit obě vedlejší postavy ve hře. Šatník se nachází v přízemí v pravém křídle, vedle salónku s velkým zrcadlem. Advanced mode - místnost s obleky je zde otevřena. Můžete si hned vybrat mezi kostýmy z módu Standard a bonusovými šaty. Bonusové zbraně: Training/Standard mode (a původní Resident Evil z roku 1996) - v případě, že dokončíte hru pod tři hodiny čistého* času, získáváte raketomet s nekonečnou municí. Održení zbraně údajně může zhatit extrémně vysoký počet zápisů a použitých sprejů první pomoci ("Aid Spray"), nikdy jsem však osobně na tento zádrhel nenarazil. (Nicméně, vzhledem k dalším dílům RE, je vhodné naučit se spreje nepoužívat vůbec, neboť tam už stoprocentně mají vliv na výsledná hodnocení.) Advanced mode - ukončení hry v čase menším než tři hodiny s jakýmkoliv koncem přináší také zde příjemnou odměnu, nekonečný raketomet. Projetí hry při záchraně obou vedlejších postav, znamená navíc získání velkorážného koltu Python s nekonečným střelivem. Všechny bonusové předměty mají hlavní postavy ve svých inventářích po zahájení hry z pozice zapsané po dokončení hry, ve které byly splněny podmínky k jejich získání. * POZOR ! - čistý čas hry je v prvním díle RE skoro stejný jako čas hrubý, který si od spuštění hry můžete měřit na hodinkách. Počítá se tady snad úplně všechno - otevírání dveří, dlouhé kecy, čas ztrávený šátráním v bednách, ba dokonce i filmy, které neodmáčknete. Finta pro srabíky: (Pro verzi Director´s Cut) Najeďte do hlavního menu, kde se vybírá druh hry (Advanced, Standard a Training). Označte Advanced a pomocí stisknutí a chvilkového podržení (do chvíle, než nápis Advanced změní barvu) pravého tlačítka udávajícího směr pohybu můžete hrát tento mód s dvojnásobným počtem nábojů ve sbíraných zásobnících. Je to starý známý trik, ale jak jsem výše uvedl, alespoň při prvním hraní se jeho použití snažte vyhnout. 6.10.2003 ArcadeVelmistr